Volit nejlepší alba z let devadesátých je nadmíru složitá záležitost. Předně kvůli tomu, že v době, kdy vyšla nejstarší z níže uvedených desek, mi byly dva roky. Když jsem procházela svou sbírku, až podezřele často jsem narážela na oblíbené kapely, které datují svůj vznik až po roce 2000. Ačkoli jsem žádné z uvedených alb neslyšela v roce, kdy vyšlo a ke všem jsem se dostala až zpětně, mnoho z nich se následně stalo velkou srdcovou záležitostí. Bez výjimky to jsou desky od kapel, od kterých poslouchám i další tvorbu, tedy vlastně žádné překvapení:

1.BLIND GUARDIAN - Nightfall in Middle-Earth (1998)
„Nightfall“, „Mirror Mirror“, „Time Stands Still (At the Iron Hill)“, „The Eldar“ ... je potřeba říkat víc? Blind Guardian mě okouzlují prakticky celou diskografií a tohle album je v jejím rámci ten největší zářivý diamant. Ostatně, viz recenze, není třeba se znova rozepisovat. Prakticky jednoznačný vítěz, který byl vysoko nad zbylou konkurencí.

2. SAVATAGE – Edge of Thorns (1993)
První album se Zakem Stevensem za mikofonem, první album bez Jona Olivy a přesto naprosto strhující a úchvatné. Emotivní hudba v takové podobě, jak to dokázali jen Savatage, vše podpořené originálním procítěným vokálním projevem. Legendární hit „Edge of Thorns“ podle mě hodně podceňovaná GENIÁLNÍ skladba „Conversation Piece“ a nádherná balada „Sleep“. Poslední, majestátní odkaz Crisse Olivy...

3. GAMMA RAY – Somewhere Out in Space (1997)
Možná, že objektivně by na tomhle místě bylo spíš album „Land of the Free“... nebo ještě lépe „Powerplant“. Ale! V téhle anketě jde spíše o pohled trochu neobjektivní a ten mě přivedl k této desce. Kdyby už nic jiného, ten nápěv v refrénu „Beyond the Black Hole“ a celá „Somewhere Out in Space“ mi vyvolávají husí kůži i po milionu poslechů. Ať je jak je, ke Gamma Ray budu mít vždycky asi nejcitovější přístup ze všech kapel a tohle album si nemůžu pustit bez toho, aby okamžitě nepřineslo hromadu vzpomínek.

4. STRATOVARIUS – Visions (1997)
Chtěla jsem vyjmenovat svoje oblíbené skladby z tohoto alba a postupně jsem jich opsala všech deset. Jo a je tu ještě klávesový motiv v „Black Diamond“ ... pro mě snad nic legendárnějšího v muzice neexistuje. Tolik můj komentář.


5. LAKE OF TEARS – Forever Autumn (1999)
Koncetrovaná depka a snad nejemotivnější album, co jsem kdy slyšela. Většina lidí zná asi tuhle kapelu jenom díky němu. Já mám ráda i zbytek jejich diskografie, ale „Forever Autumn“ působí trochu jako zjevení. Prakticky jasná volba, když člověk potřebuje silný přísun emocí. Jo a úchvatné texty.

6. GAMMA RAY – Powerplant (1999)
Asi nejhitovější album v dějinách kapely. Objektivně mnohem lepší, než „Somewhere...“, srdci ale neporučíš. Ovšem skladby „Send me a Sign“, „Gardens of the Sinner“ nebo „Armageddon“ jsou pro mě rozhodně hodně vysoko v žebříčku nejlepších skladeb všech dob. No a co by byl náš svět bez hymny „Heavy Metal Universe“?

7. BRUCE DICKINSON – Accident of Birth (1997)
Podle mě nejlepší Brucova sólovka. Dva skvělé hity – titulka a „Road to Hell“ a dvě skladby, které mě naprosto rozsekávají emotivně – „Omega“ a „Taking the Queen“. Tohle se povedlo hodně, dokonce mnohem víc, než některé Maiden desky.


8. EDGUY – Vain Glory Opera (1998)
We live to fight the hand of doom
We got the pride to strike a fool
Vain Glory be my wicked guide...
...asi tak nějak, no. Velká nostalgie.


9. ANGRA – Fireworks (1998)
Angra. André Matos. „Lisbon“.





10. IRON MAIDEN – The X Factor (1995)
První deska od IM, co jsem slyšela. Zároveň jedna z mých prvních metalových desek. Začátek „Sign of the Cross“ pro mě bude navěky znamenat něco, co lze jen těžko popsat slovy... Úchvatně atmosferická a temná deska.

Desky, které se do desítky nevešly, ale jen těžko je mohu nezmínit:

AYREON – The Final Experiment (1995)
Počátek velké ságy Ayreon. To samo o sobě na místo tady stačí.
BLIND GUARDIAN - Imaginations from the Other Side (1995)
Druhá geniální deska jejich diskografie. I když mám „Nightfall...“ radši, tuhle jsem slyšela první, takže má místo v mém srdci.
GAMMA RAY – Land of the Free (1995)
První deska s Kaiem za mikrofonem, několik nesmrtelných hitů.
GRAVE DIGGER – Excalibur (1999)
Moje nejoblíbenější od hrobníků.
HELLOWEEN – The Time of the Oath (1996)
Ačkoli moje nejoblíbenější desky Hells vyšly až po roce 2000, tahle rozhodně stojí za zmínku.
JUDAS PRIEST – Painkiller (1990)
No klasika v té nejčistší formě, samozřejmě.
PINK CREAM 69 – One Size Fits All (1991)
Andi Deris ještě ve svém starém působišti. Hromada skladeb, které se v setlistech kapely drží doteď. Šlapavý hard rock, krásné melodie, zpěvné refrény, deska mnou oposlouchaná do zblbnutí.
RAGE – XIII (1998)
Jedinečný projekt s orchestrem v době, kdy to ještě zdaleka nedělal každý a podle mě jejich nejlepší deska.
SAVATAGE – Handful of Rain (1994)
Nemůžu zmínit jen jednu desku Savatage ze Zakovy éry, když jsou všechny tak geniální.
SAVATAGE – Dead Winter Dead (1995)
Viz výše.
SAVATAGE – The Wake of Magellan (1998)
Taktéž.
SONATA ARCTICA – Ecliptica (1999)
Tomu já říkám povedený debut. Hned několik teď už legendárních skladeb.