Když už se jednou podepisujete Eden, tak by asi byl nesmysl zpívat primárně třeba o vědeckých pokusech na životním prostředí. Nene, takhle se to religiózní téma přímo nabízí. A tak světoběžníci (byť jako zemi svého původu udávají Spojené Království, členové kapely momentálně disponují pasy čtyř zemí) z Eden´s Curse v čele s Michaelem Edenem se na svém třetím albu věnují spiritualismu a náboženským motivům. Pokud by vás snad tahle látka mohla odradit, úprk na chvíli odložte a ochutnejte kteroukoliv z položek dvanáctiskladbového menu (nebo jukněte na obálku alba, naznačující, že pohled Eden´s Curse na svatou trojici nebude přehnaně oddaný). A garantuju vám, že pokud máte rádi šťavnatou syntézu melodického metalu a hard rocku se záplavou kláves, hodně kousavou kytarou a klasicky příjemně řezavým vokálem, ve finále se od “Trinity” nebudete chtít odtrhnout.
A to i přes to, že Eden´s Curse cestou za svatou trojkou vytratili ze sestavy svojí největší hvězdu, klávesáka Ferdyho Doernberga. Toho nahradil Alessandro Del Vecchio (Edge Of Forever), a nutno přiznat, že velice důstojně, neb pro svůj nástroj dostal dostatek prostoru a skvěle ho využil. I přes jeho výrazný příspěvek však tím hlavním identifikačních a chytlavým bodem Eden´s Curse zůstávají a) charakteru skladeb dokonale přizpůsobivý vokál Michaela Edena, b) excelentní kytarová práce Thorstena Koehneho, za c) výborné melodie. S těmi se Eden´s Curse opět úspěšně promenádují na hranicích mezi uhlazeným metalem a dráždivě pozitivním hard-rockem.
Najdete zde skladby, sahající téměř až na území power metalu (jistě ne náhodou se v jedné z nich objeví ve famózním dialogu hříšný dýňovec Andi Deris), najdete zde klasické hard-rockové kompozice (v jedné takové se stejně přitažlivě představí druhý host, snový divadelník James LaBrie), najdete zde i jedinou položku, nezapadající do religiózního konceptu – a to mistrně zvládnutou poctu Ronnie James Diovi v “Rock ‘n’ Roll Children”, místo si najde i nezbytná balada, v tomto případě zdánlivě lenivá pohodovka “Guardians Angel”, nezbytně explodující v refrénu do výrazných sborů a emotivně vzbouřeného vokálu. Třináctou (v případě Japonska i čtrnáctou, byť na desce již použitou a navlečenou do akustického kabátu) položku seznamu tvoří kontinentálně odlišné bonusovky. A z té dosud jediné dostupné můžu doporučit poohlédnout se i po těch ostatních světadílech.
Jako celek přináší “Trinity” velice intentivní zážitek, jehož jednotlivé díly skládanky s přehledem obstojí za každé situace. Tohle je ta nejlepší esence z Axel Rudi Pella (a hodně za to může Edenův vokál, bez rozpaků srovnatelný s hlasovým fondem Johnny Gioeliho) ještě před tím, než vynalezl svojí univerzální šablonu, Švýcarů Crystal Ball z doby, kdy vzývali svojí pekelnou domovinu či germánů Bonfire v začátcích jejich snažení. Inteligentní, emocionální a vášnivé album, které sice nepřináší nic nového (tuhle hlášku jsem si navzdory nedávnému úvodníku kolegy Pagana nemohl odpustit, ale je to ta největší pochvala za to, jak moderně Eden´s Curse navazují na kořínky z minulého století), ale to osvědčené hýčká s péčí zkušené chůvy i se svěžím entusiasmem.
|
