Pagan mi dal... Chtít po mně deset nejlepších desek devadesátých let? Nemohl jsem z toho spát! Pořád jsem přemýšlel, komu dát zlato, stříbro, bronz. Jasno jsem měl vlastně jenom u toho nej. Ale pak? Stejně je mi jasné, že jsem na leccos zapomněl...






1. THE GATHERING – Mandylion (1995)
Pulzující a neustále gradující deska, která nemá obdoby. Naprostá metalová dokonalost s nejsympatičtějším vokálem, který kdy scéna nabídla. Monstrum, které převálcuje každého...



2. PINK FLOYD – Division Bell (1994)
Nejkrásnější rozloučení v dějinách rockové muziky. PINK FLOYD natočili na konci své kariéry nejlepší desku od dob „Wish You Were Here“. A „High Hopes“ na závěr? Cítíte to mrazení?



3. DEATH – Individual Thought Patterns (1993)
Těžko vybrat z diskografie DEATH tu nejlepší záležitost. „Individual...“ je ale moje srdcovka, protože je to první fošna, kterou jsem od nich slyšel. Dodnes si pamatuji ten nádherný pocit z objevování něčeho nového. A ta basa!!!! Ta basa!!!


4. QUEEN – Made In Heaven (1995)
Emoce, emoce, emoce! Posmrtné album QUEEN přineslo neskutečnou dávku melancholie, která z „Made In Heaven“ učinila jednu z největších záležitostí, co kdy tato kapela vyprodukovala. Spolu s „Free As A Bird“ od THE BEATLES nejmrazivější „post mortem“ záležitost 90. let.

5. RAGE – Lingua Mortis (1996)
Nejúžasnější spojení metalu a symfonické muziky. Zapomeňte na METALLICU, SCORPIONS či KISS. RAGE tu byli dřív a dodnes všem nakopávají prdel. A to i přes špatný zvuk...



6. NIRVANA – In Utero (1993)
Neřízená střela. Chlív nejhrubšího zrna, který je jasným flusancem do ksichtu komerce. Kurt Cobain se všem vysmál a stejně mu to každý sežral. Mocná deska.



7. DEATH – The Sound Of Perseverance (1998)
Na tohle se dá říct jenom jedno: Může to být ještě lepší? Ne!





8. BRUCE DICKINSON – The Chemical Wedding (1998)
Brutální, temné a hlavně velmi moderní heavy metalové album. Ve vší úctě k IRON MAIDEN, „The Chemical Wedding“ je tím nejlepším, co kdy božský Bruce nazpíval.



9. DEEP PURPLE – The Battle Rages On (1993)
Nejlepší album DEEP PURPLE od jejich návratu na scénu. Agresivní, moderní, přesto naprosto tradiční. Důkaz toho, že DEEP PURPLE nestojí na zpěvu, ale na kytaře. Po této fošně šlo totiž všechno do kopru...


10. GLENN HUGHES – Burning Japan Live (1994)
Hard rocková smršť. Ačkoliv se jedná o živák, je nutno ho zmínit, protože lepší hard nahrávku člověk jen tak nenajde. Z Glenna a jeho bandy stříká energie do všech stran. Nezapomenutelná záležitost...



A ČESKÉ...

1. DANIEL LANDA – Chcíply dobrý víly (1995)
Hit za hitem. Krásná atmosféra, geniální texty a skladby plné emocí, ale i vtipu. DANIEL LANDA je zjevení na tuzemské scéně. A je dobře, že takto kvalitní muziku produkuje dodnes (myšleno čistě v sólových kolejích).


2. KRABATHOR – Orthodox (1998)
Netřeba slov. Nekompromisní, brutální death metalová jízda, která u nás dodnes nenašla konkurenci. „Orthodox“ je vyvrcholením kariéry KRABATHORu. Deska, která vás rozseká a je jí to úplně jedno.



3. KREYSON – Anděl na útěku (1990)
Češi heavy metal neumí. To je pravda, kterou je nutné si přiznat. Láďa Křížek je ale výjimkou. „Anděl na útěku“ je záležitost, která nestárne. Hlavně úvodní „Kreyson“ je song, ze kterého mě ještě dnes dokáže zamrazit.


4. ORLÍK – Oi! (1990)
Primitivní, špatně zahrané, přesto nadčasové. Je mi úplně jedno, jestli to byli skins. Obě desky ORLÍKu jsou prostě nesmrtelné. A některé texty jsou dnes aktuálnější, než kdy před tím...



5. AGNUS DEI – Wings Against The Gravity (1997)
Šílená, doomová, symfonická, melancholická... AGNUS DEI bylo zjevení. „Wings Against The Gravity“ je deska, kterou je těžké pochopit. Když se to ale podaří, nemá obdoby...



6. ARAKAIN – Schizofrenie (1991)
Tuzemský thrash metal na vrcholu! Nic lepšího u nás v daném žánru doposud nevzniklo...




7. KRABATHOR – Cool Mortification (1993)
„Cool Mortification“ má v první řadě nádhernou atmosféru. V řadě druhé silné songy, které nedokážou zestárnout. Je slyšet, že už tehdy neměl KRABATHOR konkurenci.



8. DANIEL LANDA – Valčík (1993)
Víceméně to samé, jako „Chcíply dobré víly“. Revolta, vlastenectví, romantika...




9. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – Behind The Shadows (1998)
Dnešní Silenty mám sice radši, ale i tak musím uznat, že první etapa kapely byla vynikající. „Behind The Shadows“ je tím nejlepší, co tehdejší doom metalová scéna mohla nabídnout. Našlapaná, agresivní, ale zároveň emotivní a melancholická.


10. XIII. STOLETÍ – Werewolf (1996)
XIII. STOLETÍ je tak jednoduché, až si ho musíte zamilovat. A „Werewolf“ je dle mě tím nejsilnějším, co nám Štěpánova družina doposud nabídla.