ANESTHESIA – Shattered Idols
Frantíci ANESTHESIA mají rádi osmdesátky. To je z poslechu jejich novinky „Shattered Idols“ evidentní. Jejich rock´n´roll jako by z této doby vypadl. A to se vším všudy. Dokonce i s vokalistou... Cože? On to není Axl Rose? Tady něco smrdí...
Je mi jasné, jaké vzory ANESTHESIA mají. Ostatně, po celou hrací dobu nám to dávají jasně najevo. Škoda jen, že jim ve finále nezbývá žádný vlastní ksicht. Žádná vlastní identita. Na druhou stranu se musí nechat, že jim to šlape. „Shattered Idols“ má koule, to bezesporu. Některé skladby se i vyloženě hodí na narvané stadiony. Škoda, že se jich kapela nejspíš nikdy nedočká. I když, v dnešní době, kdy se syrový rokec dostává zpátky, nikdy neříkej nikdy... Z mého pohledu však žádný zázrak. Jestliže kapela zní ze začátku sympaticky, s postupujícím časem začíná být trošku otravná. Proč? Vlastně ani nevím. Raději sáhnu třeba po L.A. GUNS...
Na mejdan velmi slušná záležitost. Tady doporučuji všemi deseti! Na soustředěný poslech seženete přece jenom lepší věci. Ale je mi jasné, že kolega Pepsi Stone si u toho pomlaskává...
6/10
SILENT SESSION – Silent Session
Bohužel. Takřka všechno špatně. A píšu to moc nerad, protože jsem myslel, že se v SILENT SESSION skrývá slušný potenciál... Ale mýlil jsem se. V první řadě zvuk. Stejný případ jako „Heart Of The Machine“ od MOTORBAND – špatný mastering. Bedny se s ním nechtějí příliš kamarádit. Honza Němec, u kterého byla deska točená, by si výslednou nahrávku měl poslechnout i na nějakých obyčejných reprácích, než na nabušené studio technice. A pak tu máme zpěv. Dokud Honza Hlůže používá hrubší polohu, je to v pořádku. Jenomže on občas dostane chuť exhibovat, a v takových chvílích to jde s nahrávkou opravdu z kopce. Hned úvodní „Rainy Streets“ je toho jasným důkazem. Naštěstí tu máme slušné sbory podpořené ženským zpěvem (na to je zase Němec z producentského hlediska bourák). Ty jsou nejsvětlejší stránkou kompletu. No a v neposlední řadě skladby samotné. Nevýrazné, unylé, bez jiskry. Celá deska se převaluje, jako by se jí nechtělo pořádně sešlápnout plyn. Stojí tak někde na půlce cesty.
SILENT SESSION jednoznačně zklamali. Tak nudnou záležitost jsem už dlouho neslyšel. Takže opět – bohužel.
3/10
HEAVEN GREY – Falling Mist
Lotyšští HEAVEN GREY drtí sympatický doom metal. Takových kapel se v dnešní době už příliš nenajde. Sázejí na atmosféru, ale neplíží se v přehnaně pomalých tempech. Spíše si libují v poloze ala PARADISE LOST, které celkově poměrně dost připomínají. „Falling Mist“ je slušná práce, i když po čase začíná nudit. Ubrat dvě skladby, bylo by to jen lepší. Takhle má člověk pocit, že se kapela v některých pasážích opakuje, což je samozřejmě špatně. Občas to prostě sklouzne k monotónnosti. Milovníky doomu to ale neodradí. Pěkné melodie, výrazné riffy, příjemné tempo. Jestli to někomu stačí, bude spokojený.
„Falling Mist“ je průměrná deska, která ale zní mile. Určitě pobaví, i když ke konci unavuje. Pěkný je stylový obal, který sice smrdí kýčovitostí, ale svůj účel plní.
5/10
|
