V osmdesátých letech se žádné subžánrové škatule neřešily, všichni jen spontánně hráli to, co prýštilo přímo z jejich krve. Pouze nátura muzikantů diktovala brutalitu hudebního materiálu. Tato nestrojenost měla za následek několik zásadních desek, které jsou nepřekonatelnými žánrovými monumenty, stejně jako představují jedinečný odkaz doby, ve které se rodily. Pro mě to jsou tato díla:
10. BON JOVI – Slippery When Wet (1986)
Pro tuhle partu mám neovladatelnou slabost, snad proto, že mně nikdy nevadily (smysluplné!) rádiové popěvky a hity. Richie Sambora má dokonalý recept na skládání okamžitě fungujících (a poté navždy trvajících) melodií, spojení s (pořád ještě) pohledným a výborným zpěvákem Jonem Bon Jovim je pak doslova smrtící. Dalo by se říct, že jeho vzhled dokonale kopíruje kvalitu skladeb. Vůbec se nedivím holkám (ženám), které mají z tohoto maníka vlhká rodidla, být jejich pohlaví, budu na tom úplně stejně!
9. S.O.D. – Speak English Or Die (1985)
Naprosto mimořádné a dogmaticky určující dílo pro crossover, hardcore, thrashcore, thrash metal a já nevím co ještě. Členové ANTHRAX a geniální macek Billy Milano vytvořili teprve v roce 1985 (!!!) neskutečně výbušnou, živelnou, energickou, prostě smrtící metalovou nálož, která je ve své spontánnosti jedinečným, nadčasovým a nikdy neopakovatelným zážitkem. Opravdový Monument! (platí ve stejné, možná ještě o něco větší míře i pro živák "Live From Budokan" - 1992)
8. MORBID ANGEL – Altars Of Madness (1989)
Moje první metalová originální nahrávka (tehdy ještě kazeta)! Jako taková je uvězněna v přísně střeženém srdečním Alcatrazu, odkud se nikdy nikam nedostane. Z důvodu tehdejší všeobecné nedostupnosti metalových počinů jsem pásek kazety obehrál na samou atomovou podstatu a vštípil a PROCÍTIL si každý tón tohoto geniálního death metalového počinu. Dalo se to nazvat absolutním splynutím duše s muzikou, tedy jevem, který jsem od té doby (v takové intenzitě!) zažil už jen minimálně (často teda vožralej, ale to je trochu jinej proces).
7. IRON MAIDEN - The Number Of The Beast (1982)
Dovolím si prohlásit pro někoho zřejmě drzý názor, ale tohle album je pro mě první skutečně HEAVY METALOVOU nahrávkou všech dob. Kdepak JUDAS PRIEST nebo dokonce BLACK SABBATH, ale jen a pouze IRON MAIDEN dokázali na "Čísle bestie" jako první smysluplně definovat hlasitost metalu s jeho agresí a melodií. Navíc tohle album obsahuje první dvě metalové skladby („The Prisoner“ a „22 Acacia Avenue“), které jsem v životě (asi v osmi letech) na nějaké kazetové kompilaci slyšel, takže k němu mám mimořádně osobní vztah. Jo a taky je na desce titul „Hallowed Be Thy Name“, neboli nejlepší song maidenů vůbec.
6. METALLICA – Master Of Puppets (1986)
Alespoň jeden zástupce nejlegendárnější a nejznámější metalové kapely samozřejmě nemůže chybět, přičemž mám zhruba stejně rád i předešlé dvě placky. Těžko něco dodávat, snad jen, že nerozumím lidem, kteří poslouchají metal a zároveň mají k těmto počinům odpor (ano, jsou tací). Podle mě jde spíše o averzi k čemukoli masově oblíbenému, protože nemít rád nebo dokonce nenávidět tyto zásadní desky, to je stejný nesmysl, jako kdyby se vegetarián pokoušel dělat řezníka.
5. SEPULTURA – Beneath The Remains (1989)
Neuvěřitelně nadupané album plné nasraných thrashových riffů. Brutalita Latinské Ameriky je zde alegoricky obtištěna v té nejsurovější podobě, poslech samotný je pak osudovým zážitkem, když vás na počátku nekompromisně vcucne a na konci vyhřezne zcela natrávené ryzím metalovým štěstím.
4. MANOWAR – Kings Of Metal (1988)
Dnes se jim můžeme smát, ale minimálně v osmdesátých letech určitě k smíchu nebyli, a to zejména díky jedinečným počinům, které skutečně znamenaly vrchol heavy metalové tvorby. No a k tomu prostě nabejčené DeMaiovo ego či silácké mačistické pózy neodmyslitelně patřily. V určitém (a docela dlouhém) období pro mě pak tahle parta byla absolutní modlou, takže zde nepochybně musí být.
3. HELLOWEEN - Walls Of Jericho (1985)
Ve svých bilancích nikdy neuvádím více alb od jedné kapely, ale vyberu pouze jedno reprezentativní, aby dostalo šanci vícero smeček. V tomto případě ovšem musím udělat výjimku, neboť první album dýní je podstatně odlišné od těch ostatních a jako takové si zaslouží vlastní prostor. Nejen díky Hansenově zpěvu, ale hlavně proto, že se na něm začalo rodit něco, co do té doby nemělo ve své urputnosti obdoby. Řeč je o melodické struktuře skladeb, zejména pak pěveckých linek a sól. Byl to začátek vzletného a nadýchaného metalu, který na "Zdech Jericha" ještě malinko tížily dozvuky syrových kytar z NWOBHM. Ty ale definitivně odchlípnul od země příchod Keeperů a samozřejmě božského Michaela Kiskeho.
2. SLAYER – Reign In Blood (1986)
SLAYER byli první skutečně agresivní a ZLOU kapelou světa. Přece mi nechcete tvrdit, že rané hrátky VENOM, POSSESSED, HELLHAMMER či CELTIC FROST působí dnes nějak „nebezpečně“. Ne, smrad zlovolné agrese oproti tomu dodnes vane z prvních počinů SLAYER, nejvíce pak z jejich nejnadupanější placky „Reign In Blood“. Tohle dílo ve své bezbřehé nadčasovosti smete při každém poslechu a jako monument čiré nenávisti nemá v dějinách metalové hudby obdoby.
1. HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part II. (1988)
Skladba "Eagle Fly Free" symbolizuje úplně všechno. Jednak ještě lepší melodické kompozice oproti prvnímu dílu (jednička je sice obecně oblíbenější, ne tak u mě), a jednak vzletnost mířící až k branám nebeským. Napadlo vás někdy, kam by se ubíral power a speed metal, kdyby se nenarodil Hansen s Weikathem? Určitě by existoval, jen by byl o hodně méně kvalitní a také chudší o (zhruba) miliardu geniálních nápadů, se kterými byli tito pánové schopni přijít (a stále přicházejí). Takže znova:
Eagle fly free
Let people see
Just make it your own way
Leave time behind
Follow the sign
Together we'll fly someday
Desky pod čarou:
ANNIHILATOR – Allice In Hell (1989)
- úchvatnej melodickej thrash
ANTHRAX - Among The Living (1987)
- motherfucking mosh!!!
BLIND GUARDIAN – Battalions Of Fear (1988)
- nemůžu si pomoct, ale mě první dvě desky této kapely baví ještě víc, než ty opěvované následující
DIO – Holy Diver (1983)
- poslech po Diově úmrtí tomu dává ještě mocnější, emotivně maximálně vypjatý rozměr
D.R.I. – Crossover (1987)
- zásadní thrashcore smečka, od které se dodnes učí a čerpá z ní většina žánrově spřízněných kolegů
EUROPE - The Final Countdown (1986)
- zásadní motiv titulní písně můžu slyšet třeba kvadriliónkrát a nikdy se mně neoposlouchá
GUNS N' ROSES (1987) - Appetite For Destruction (1987)
- nejrebelštější deska všech dob!
KREATOR – Terrible Certainty (1987)
- nejlepší thrash metalová skupina světa se zde po raných maniakálních albech malinko uklidnila, o to více mě to ale bere
M.O.D. - Gross Misconduct (1989)
- Billy Milana miluju, víc kolem toho netřeba slintat
OBITUARY - Slowly We Rot (1989)
- John Tardy nás jako děti svým luciferovým kloktákem děsil stejně jako vzrušoval
ROXETTE - Look Sharp! (1988)
- nemůže to přece být jenom o metalu, že ne? :-)
SODOM - Agent Orange (1989)
- miluju vůni napalmu po ránu...
TEAM - Team 1(1989)
- znal a žral jsem každý slovo, každej tón...
TESTAMENT - The Legacy (1987)
- neskutečnej trešovej masakr, dokonalá riffová sekaná!
TUBLATANKA - Žerave znamenie osudu (1988)
- na každý desce Tubly je pár skvělých, pár dobrých a pár nijakých věcí, na této je ovšem "Pravda víťazí!", což je neuvěřitelně fungující rockovej hit. Jo a taky název této písně převzal jako své heslo Václav Havel a rok na to díky tomu skončil komunismus. Nebo tak nějak to bylo :-)
XENTRIX - Shattered Existence (1989)
- viz popisek u TESTAMENTU
|
