CATCH 22 - Monumental (2011)
Metalové vydavatelství Metal On Metal Records nám hrdě posílá své hudební akvizice, bohužel jen v minimu případů je toto nadšení srovnatelné se skutečnou kvalitou samotných počinů. Platí to pro všechny dnes hodnocené kapely, proto nejlépe uděláte, když hned přestanete číst a budete se zabývat něčím mnohem smysluplnějším. Neboť poslech těchto "veleděl" příliš radosti věru nenabízí. U smečky CATCH 22 to zaráží nejvíc, páč se jedná už o sedmé album v jejich diskografii, přesto však zní jako nahrávka libovolné vesnické party. Stejně tak zvuk, který zní, jako byste jej nahrávali na mobil přes zavřený vrata do garáže. Pokus o groove thrash je zde zoufale nezábavný, a těch pár slušnějších riffů definitivně táhne ke dnu zpěvák T.J. Berry, který představuje esenci a zhmotnění nudy. Ostatně i níže posuzované kapely trpí stejnými nedostatky, tedy slabým zvukem a vokalistou. Pojďme na ně, ať to mám(e) rychle za sebou.
2/10
FALLEN ANGELS - Engines Of Oppression (2010)
Ačkoli tentokrát bude o ždibec lépe (jen se podívejte na krásně zvýšené výsledné hodnocení). Zde už se hraje thrash metal bez moderního vynálezu "groove", a jako takový se alespoň pro mě stává automaticky snesitelnějším. Ovšem to neznamená, že bych si album "Engines Of Oppression" chtěl pouštět i z jiných důvodů, než těch nutných k sepsání recenze, kterou právě čtete. Thrash v podání FALLEN ANGELS je totiž tak archaicky old schoolový, že se při poslechu musíte neustále chodit někam ujišťovat, zda ještě v naší republice pořád nevládnou komančové. Je to propad do osmdesátých let hadr, což samozřejmě činí většina současných trešových smeček, jenže ty tuhle pravěkou výpravu alespoň okoření moderním soundem. Ten hned dodá riffům novou dynamiku, která nechá zapomenout na obehrané kompoziční postupy. V případě této americké kapely je možná náznak jakéhosi potenciálu znatelný, ovšem hledat jeho stopy je právě kvůli zvuku nuda jako ve dvou Brnech. A já měl vždy radši Prahu.
3,5/10
SKELATOR - Death To All Nations (2010)
A máme tady poslední borce. Zase Amíky a zase thrash, tentokrát křížený s old schoolovým hevíkem. Ten prezentuje zejména melodičtěji zpívající Jason Conde-Houston, což je ovšem jediná změna, kvalitativně to je stejná bída jako ve dvou předchozích případech. Riffy kříží zmíněné žánry stylem, jako kdyby se sešli IRON MAIDEN s METALLICOU v jedné zkušebně. Ovšem ta zkušebna by byla zase ta vesnická garáž (viz zvuk) a všem zúčastněným by bylo (vzhledem k jakosti skladeb) asi pět let. O inteligenci maníků ze SKELATORU svědčí i název desky..."Death To All Nations", což je opravdu dechberoucí výmysl, který zabere možná na teenagery v nejhorším pubertálním rozpuku. Jenže ty zase bude nudit zvuk nečitelnej jako řádky na tabuli u očaře. A tak se stáváme svědky něčeho velmi neobvyklého. Všechny tři kapely totiž dávají smysl internetovému pirátství, neboť by nebylo nic hloupějšího a k nasrání motivujícího, než koupě jejich desek za tvrdej keš. Ono i stažení je zbytečné čerpání elektrickou energií. Radím vám, honem pryč od toho!
3/10
|
