Není to tak dlouho, co jsme se této slovenské kapele věnovali formou mini-profilu. Byl to ale jen takový závdavek, neboť TRISTANA si bezesporu zaslouží daleko obšírnější zmínku, zejména proto, že na konci roku 2010 vydala své druhé album. To první, nazvané „Back To The Future“ (2003), jsem neslyšel, ovšem sami muzikanti jeho náplň označují za speed metalovou, a je tedy jasné, že se od té doby žánrové ledy přesunuly k malinko jinému pólu. Rytmika nové desky „Zircon Street“ se totiž nejčastěji protáčí ve středně rychlých otáčkách, čímž pádem se tentokrát nacházíme na čistě power metalovém území.
Všudypřítomné klávesy a snaha o podmanivé melodické klenutí pak prozrazují hitové ambice a přímočarý tah na posluchačovu branku. Skladatelská pera vyfasovali téměř všichni členové a je proto s podivem, jak konzistentně výsledné dílo působí. Hned vzápětí je ovšem nutné dodat, že to lze považovat stejně tak za klad, jako za zápor. Ale popořadě....
Plusem jsou rozhodně ony melodie, které ve své okamžité působivosti tvoří ideální materiál pro koncertní vystoupení, což TRISTANA často dokazuje, naposledy např. po boku SCORPIONS na rozlučkovém turné této německé legendy. Na desce ale tento pozitivní efekt poněkud ztrácí na síle, a to zejména díky splývavé rytmice, čímž se přesováme k onomu záporu. Již zmíněná středně rychlá rytmika totiž jede podle takřka neměnného mustru. Mustru, který evokuje zejména straťácký hit „Hunting High And Low“, což znamená dynamický kytarový motiv podložený trylkujícím klávesovým ubrusem. Tento hudební postup je ukryt ve většině skladeb a deska díky tomu nepůsobí jako produkt několika skladatelů, ale jako dílo jednoho jediného autora, který navíc neoplýval bůhvíjakou tvůrčí variabilitou.
Na druhou stranu je nutné přiznat, že ona dynamika je natolik působivá, že prostě nestíhá nudit, příjemně se poslouchá a i přes svoji repetici vás skoro pokaždé vtáhne do děje skladby. Z tohoto důvodu je také lepší nepouštět si celé album na jeden zátah, čímž se eliminuje rytmická i kompoziční splývavost. Pak vám v hlavě dost možná uvíznou chytlavé refrény skladeb jako "Rock City", „Hidden Grace“, „Night Of Liar“, "Lost Dreams" (s parádně klenutým sólem) nebo závěrečné "Behind The Mirror". Ať je to ale jak chce, jedno je jisté. V rámci slovensko-české scény máme co dočinění s nadprůměrnou nahrávkou, která svěžím způsobem rozvlnila stojaté vody tuzemských žánrů. A za každé takové dílo bychom měli být obzvláště rádi.
|
