Farmáři ve Španělsku se po falešném německém obvinění, že jsou jejich okurky zdrojem smrtelně nebezpečné bakterie EHEC konečně dočkali zadostiučinění. Je totiž léto a s ním přišla ta pravá okurková sezóna! Ta nevládne jenom politickému světu, ale stejně tak zasahuje i do metalu, toho melodického letos obzvlášť. Pokud tedy recenzent tohoto stylu nechce zcela zakrnět, musí se poohlížet po něčem zajímavém třeba i v měsících již dávno uplynulých. Kanadská parta BATTLESOUL vydala svůj debut v roce 2010, a my se mu budeme věnovat nikoli pouze z důvodu, který naznačuje úvod této recenze, ale hlavně proto, že deska „Lay Down Thy Burdens“ by si díky své kvalitě zasloužila pozornost klidně i deset let po svém vydání!
Své čtecí smysly nechť zbystří zejména fanoušci epického symfo-metalu s folkovými, deathovými a paušálně melodickými vlivy, jehož styčné představitele lze spatřovat např. ve formacích ENSIFERUM či EQUILIBRIUM. A okamžitě je nutné dodat, že kapela pocházející z města Ontario, se svým kompozičně jakostním vkladem může směle zařadit hned vedle těchto profláklých velikánů. Její prvotina je totiž učiněnou lahodou pro příznivce výše zmíněných smeček (ale třeba i raných IN FLAMES), díky orchestrální pompě a všudypřítomnému melodičnu by však měla být lehce skluzná i pro typické power metalové ucho, jež zrovna zatoužilo po něčem malinko brutálnějším.
Keltská tématika, válka, a trocha toho proti-křesťanského folklóru, to vše jsou lyrické atributy, jímž hudební složka dodává takřka hmatatelnou podobu. V muzice BATTLESOUL není pro pokoru místo, zde jde především o hlasitost, bombastičnost a okázalou pompu. Jen ať každý ví, že z Kanady vyrazila na svoji bitevní cestu jedna hodně nabejčená skupina! Na samém startu ji doprovází šleha „Oathbreaker“, ve které jsou symbolicky ukryty všechny tučné špeky celé desky, jako je variabilně nakynutá struktura skladeb (neustále se něco děje!), rozmanité žánrové vlivy a houževnatá angažovanost nesčetné skvadry válečných, ehm...tedy hudebních nástrojů.
Mezi krevními řežbami se musí ovšem zaslouženě odpočívat, zde nám k tomu jako kulisa poslouží dvojice půvabných instrumentálních intermezz („Wisdom“ a „Silence“), jež nás zavedou do země, kde vládnou elfové, hobiti a čaroděj Gandalf, což je samozřejmě oddaný metalový fanoušek (stačí se podívat na jeho dlouhou kštici).
Mými favority se stávají rytmické sypačky „Signal Of Storm“ a „Bow To None“, jejichž základ vzletně nadýchává podmanivé melodické klenutí. Mínus můžeme naopak spatřovat v určité splývavosti, která se dostaví, dopřejeme-li si album na jeden plynulý zátah. To je ale neodvratná součást každého díla, které disponuje takovou dávkou permanentní energie a halasné urputnosti. Budete-li se tedy cítit znaveni nudou vašich všedních životů, vlijte si poslechem této desky do krve infuzi silného metalového dopingu, osvěžující účinky nastoupí do několika minut, za to vám ručím!
P.S.: Omlouvám se všem španělským farmářům za nemístný vtip z úvodu této recenze.
|
