Každá věc na světě má svoje místo a každá hudební nahrávka byla stvořena za nějakým účelem (i kdyby to mělo být jen umístění v žebříčku nebo výdělek). A když člověk nahrávku posuzuje, měl by na tento účel brát ohled. Kapely jako Alestorm se nesnaží konkurovat bandám typu Dream Theater – v tomhle srovnání bude znít hudba těhle Skotů (/Irů, teď už je to v kapele napůl) vždycky trochu, ehm, retardovaně. Jenže tahle parta v čele s Christopherem Bowesem dělá hudbu za jiným účelem a dělá ji tak, jak je to baví. Protože Alestorm se může vytýkat mnohé, ale falešného na nich není vůbec nic. A kdyby za nic nestáli, jen těžko by kolem sebe za svoji krátkou existenci vytvořili takovou skupinu nadšených fanoušků, kteří jejich halekačky milují.
A teď jak to s nimi mám já. Alestorm mě první nahrávkou zaujali, protože to bylo originální a zábavné a druhou mírně zklamali. Vždycky jsem ale měla za to, že u nich jde (stejně jako třeba u Korpiklaani) o těch pár hitů, které dokážou složit a které budou fungovat naživo. Takže i když mě třeba většina desky docela otravovala, už jen díky skladbám jako „That Famous Ol´ Spiced“, „Keelhauled“, „Nancy the Tavern Wench“ nebo „Wenches & Mead“ si Alestorm vybojovali velké místo v mém srdci. A popravdě – od nového alba jsem očekávala něco podobného. A o to nevěřícněji jsem zírala, když jsem si desku poprvé přehrála...a pak podruhé a pak ještě asi stokrát.
Začínáme krátkým mluveným intrem a titulní „Back Through Time“ je hodně solidní nářezovka v neskutečném tempu, která má všechny typické prvky pirátského rukopisu. Už podle obalu můžeme uhodnout, že tady jde o to natrhnout prdel vikingům. Chris v jednom rozhovoru prohlásil, že největším přínosem nového bubeníka Petera Alcorna je, že opravdu umí bubnovat. To měl pravdu. A třeba hned v první skladbě je to znát, bicí jsou na
celé desce parádní.
Už jsem zmínila, že Alestorm potřebují hity. To splnili do puntíku. Klipovka „Shipwrecked“ patří jednoznačně mezi to nejlepší, co kdy udělali. Následující houpavá „The Sunk´n Norwegian“ je dokonalá „chlastací“ píseň... já osobně jsem si slova „one more drink“ zpívala, ještě než v mém přehrávači skladba dohrála poprvé. Další senzační věc je pomalá „Scraping the Barrel“ se skutečně nádhernou melodií, no a pak samozřejmě „Rum“ – což je vlastně strašně stupidní věc. Myslím, že pitomější refrén jsem v životě neslyšela. Když si ale uvědomíme, že je to jasná parodie na Korpiklaani a všechny jejich vodky a tequily, dostává skladba úplně nový rozměr. Alestorm jsou prostě provokatéři. Kapela Swashbuckle by o tom očividně mohla vyprávět.
A teď, co se změnilo oproti předchozím dvěma nahrávkám a co novinku posouvá kvalitativně na míle dopředu. Ono se totiž to album dá poslouchat celé. A nejen to. Ono celé baví. Ať už vezmete rozvernou „Midget Saw“ (prudké změny tempa, hromada nápadů, hezké melodie, neskutečně pitomý text) nebo další chlastací „Buckfast Powersmash“ (Buckfast je víno, tuším). Ta se mi ze začátku moc nelíbila, ale její půvab je v detailech. Folkové sloky, řvaný, skoro grindový, refrén a velmi půvabná basová mezihra, to vše narvané do dvou a půl minuty.
Musím pochválit také výběr předělávek. Na albu jsou hned tři – od Stana Rogerse, The Wurzels a od LazyTown. A mám pocit, že „You are a Pirate“ v téhle podobě vejde do dějin. Stejně jako šestivteřinový úlet „Rumpelkombo“ (což je přezdívka, kterou dostali od Chrise Boltendahla na turné s Grave Digger a on je tak v bookletu skutečně uveden jako autor textu). Asi nejvíc mě překvapila nejdelší skladba na albu „Death Throes of the Terrorsquid“ – a to svojí výpravností a kompoziční vyzrálostí (a ta blackmetalová pasáž naprosto nemá chybu). Kdyby Alestorm chtěli, očividně by měli na mnohem „umělečtější“ hudbu. Ale oni nechtějí. A nechtěli by to určitě ani jejich fanoušci. Kapele se navíc konečně povedlo vytvořit ucelené album, které baví celé a to i poté, co ho točíte třeba týden dokola (ověřeno). „Back Through Time“ přineslo spoustu svěžích nápadů a chytlavé muziky. Někdo by třeba ještě mohl namítat, že Chris neumí zpívat. Jenže, vadí to vlastně té muzice ve finále? A opravdu by Alestorm měli to stejné kouzlo, kdyby stát za mikrofonem Russell Allen?
Když jsem myslela na hodnocení, celou dobu se mi vnucovala devítka. Jenže mi to přišlo trochu hloupé, ocenit kapelu tohohle typu tak vysoko. Což je pěkná blbost, když se nad tím zamyslíte. Jak jsem řekla na začátku, každá hudba má svůj účel. A Alestorm splnili novým albem ten jejich dokonale. Tohle prostě musí bavit každého fanouška střelených alkoholických popěvků. No a kdo by snad nesouhlasil, pro toho má kapela ve skladbě „Scraping the Barrel“ jasný vzkaz:
You may think you´ve heard all this music before,
That Running Wild did it back in ´84
But times are a-changing and we don´t give a damn!
So if you don´t like it, go start your own band!
|
