Pagan´s Mind nechali svoje fanoušky čekat na novinku celé čtyři roky. Po takové době (a obzvlášť v progresivních vodách) je pak nesmírně důležité, aby deska za to čekání stála. Poslední počin „God's Equation“ popravdě nenasazoval žádnou nepřekonatelnou laťku. Bylo to album poměrně standardní a znamenalo v diskografii Norů spíše náznak, jakým směrem se budou ubírat. Což, podle očekávání, vyústilo právě v novou desku, která definitivně hlásí příklon k líbivosti.
A to rozhodně nemyslím nijak špatně. Ostatně většina severských progresivních kapel staví spíše na větší melodičnosti (nejlepším příkladem jsou Seventh Wonder). I Pagan´s Mind upouštějí od přehnané komplikovanosti, dávají větší důraz na refrény a zkracují stopáž jednotlivých skladeb. Přitom ale samozřejmě nepřijdeme o všechny typické prvky, kterými si tahle kapela svoje posluchače získala. Nechybí kytarové vyhrávky, klávesy nádherně dokreslují celkovou atmosféru a ještě výrazněji než kdy dřív vyniká strojová rytmika, která na novince získává téměř industriální nádech (poslechněte si sloky „Intermission“). No a nechybí samozřejmě ani Nilsův charakteristický mečivý vokál s jeho jedovatými výškami, na který si buď časem zvyknete a začne vám připadat skvělý (můj případ), nebo vám bude drásat uši.
Díky zmíněnému mírnému odklonu od složité progrese albu rozhodně nechybí jedna věc. A to silné jednotlivé skladby. Deska se tak líp poslouchá jako celek a i přes dlouhou stopáž je stravitelnější než jeho předchůdci a snadněji a rychleji se do ní proniká. A najdeme tu i vyložené hity. „Eyes of Fire“, „Revelation to the End“ nebo zmíněná klipovka „Intermission“. Za zmínku stojí krátká pomalá mezihra „When Angels Unite“, to je moc příjemná záležitost.
„Nebeská extáze“ se ale nakonec tak úplně nekonala, ačkoli mě album samozřejmě baví hodně. Nabízí se srovnání s novinkou Symphony X (recenze bude následovat) a rovnou prozradím, že zámořský progressiv o prsa zvítězil. Tyto dvě desky ale opravdu spojuje pouze styl (a to ještě velmi zhruba), protože Pagan´s Mind se novinkou posunuli trochu jinam a navíc je jejich tvorba natolik specifická, že srovnávání jí nedělá dobře. Pro mě je jimi zvolený směr sympatický, pro severskou skupinu asi jednoduše přirozený a i když se určitě najdou fanoušci, které to bude mrzet, mě baví, jak mi v hlavě uvízl refrén „Intermission“ a nechce se mu ven. To se mi ještě s žádnou jinou skladbou Pagan´s Mind nestalo.
|
