Švédskou kapelu Bloodbound provázely po celou jejich dosavadní kariéru personální bouře. Čtyři alba a tři různí zpěváci. Po „Tabula Rasa“ už podruhé kapelu opustil vokalista Urban Breed a na jeho místo přišel mladíček Patrik Johansson. Tohle všechno a samozřejmě také novinkové album „Unholy Cross“ bylo hlavním tématem rozhovoru, který nám kapela poskytla při příležitosti jejich vystoupení na Metalfestu v Plzni. Se dvěma zakládajícími členy, kytaristou Tomasem Olssonem a klávesákem Fredrikem Berghem, jsme se sešly už den před jejich vystoupením a rozhovor se nám nakonec zvrhnul spíš v dlouhé přátelské povídání a pivní piknik v parku:
Minulý rok jste tady hráli na festivale Masters of Rock a mám pocit, že to byl Patrikův první velký koncert s vámi, takže jak na to vzpomínáte?
Tomas: Bylo to skvělé. Byl to vlastně Patrikův první koncert mimo Švédsko a on na to byl hodně natěšený. Hráli jsme po Gamma Ray a Kai Hansen je jeho velký oblíbenec, takže byl jako…
Fredrik: …jako dítě o Vánocích.
Tomas: Jo, protože jít na stage po Kaii Hansenovi byl pro něj sen. Byl z toho totálně nadšený. Bylo to super, i když hodně pršelo.
Nedávno jste znovu změnili sestavu, tentokrát na pozici basáka, když Johan odešel z kapely. Jak dlouho vám trvalo najít náhradu a jak probíhal proces hledání?
Tomas: Znal jsem Anderse už dlouho, protože je to kamarád mého kamaráda a když se Johan rozhodl odejít, museli jsme se po někom porozhlédnout. Šli jsme na jeho koncert v našem domovském městě – Bollnäs. Má kapelu a tam hraje na basu a zpívá. Líbilo se nám jeho vystupování – je na pódiu úžasný a miluje hraní naživo a je skvělej kluk. Líbil se nám i jako člověk, tak jsme si říkali, že by k nám seděl perfektně. Proběhly nějaké zkoušky, chvilku mu trvalo, než se dostal do našich skladeb, ale teď už je vše ok. A Johan odešel kvůli své rodině a problémům s prací…
Fredrik: … ale máme ho rádi.
Tomas: …jo, je to smutný, protože Johan je tak skvělej kluk a legrační člověk. Ale museli jsme se přes to přenést.
Jakým způsobem obvykle pracujete na nových skladbách? Jsou už hotové, když přijdete do studia, nebo děláte společně ještě nějaké změny?
Fredrik: Už jsou hotové. Vlastně nahráváme skladby v našich domácích studiích.
Tomas: Většina je toho nahraná doma a pak použijeme techniku re-ampingu, což vlastně znamená, že můžeš nahrát jednotlivosti doma a pak je re-ampingem spojit dohromady a dostat ten pravý zvuk.
Fredrik: … a namixovat tak kompletní album.
Tomas: A je to hodně dobré, protože trvá docela dlouho, než se upraví vokály. Strávíme většinou tak tři, čtyři týdny…
Fredrik: … jenom upravováním vokálů. A taky dlouho pracujeme na sborech.
Tomas: Bylo by to pro nás moc drahé, strávit čtyři týdny ve studiu jenom s vokály.
Fredrik: A technologie je dneska tak skvělá, že můžeš všechno udělat doma. Není nutné jít do velkého studia, které je velmi drahé, abys vytvořil dobře znějící nahrávku.
Tomas: Je to otázka peněz. Nechceme všechno utratit za studio.
Fredrik: Jediné, na co potřebujeme velké studio, je nahrávání bicích. Jinak můžeme všechno udělat doma.
A co texty? Tomasi, tentokrát jsi je všechny napsal ty. Užíváš si to, nebo je to pro tebe jenom práce navíc?
Tomas: Mám to rád. Je legrace psát texty. Taky Patrik napsal část textu k „Reflections of Evil“ – já udělal půlku a on tu druhou.
Fredrik: Může klidně napsat všechny texty na další album, jestli ho to baví. Protože mě ne. (smích)
Tomas: No, může to být docela žrout času, pokud nemáš žádné nápady… takže to může být nudné, ale většinu času, když tě napadne něco, co se ti líbí, tak je to fajn.
Fredrik: Tak teda všechny texty zas napíšeš ty…
Tomas: To jsem neměl říkat… (smích)
A co tě obvykle při psaní textů inspiruje?
Tomas: Asi to budou filmy. Občas můžeš třeba ukrást nějakou repliku, protože když máš dobrou větu, můžeš okolo toho postavit celý text. Dobrá věta, to je víc než jenom slova. Nebo taky název – když máš dobrý název, můžeš z toho vytvořit celý text. Takže v podstatě záleží jenom na tom, najít dobré názvy.
V jiném interview jsem četla, že existuje metafora v textu „The Ones We Left Behind“ o bývalých členech kapely. Našly by se na albu nějaké další zajímavé metafory?
Tomas: Vtipná metafora je asi „Moria“. Je o Morii z Pána prstenu, samozřejmě, ale spíš… no, znáš Balroga – tu věc, zlýho chlápka, co dští oheň – ta písnička je o probuzení tvého vnitřního Balroga. O tom, házet hlavou a rozpálit se a trochu zešílet. Tak jsem tam vrazil téma z Pána prstenu, protože to do té skladby sedělo. A taky „Moria“ je skvělé slovo na zpívání. Když tam přidáš takové to „sabatonské rrrrr“ (smích). Ne, to byl vtip. Je to prostě dobré slovo a mám pocit, že je to jeden z nejlepších momentů alba.
Fredrik: Tomas měl nejdřív do „Moria“ jiný refrén a já si myslel, že to bude nejslabší skladba na albu (smích). Pak ten refrén přepsal a hned je z toho jedna z nejlepších skladeb. Podobně to bylo s „Together We Fight“. Původně se měla jmenovat „Let it Burn“.
Tomas: To byla „Together We Fight“?
Fredrik: Jo.
Tomas: Jo? … Jo! Máš pravdu… je to o vzájemné kontrole, říct si, že něco stojí za hovno.
Zůstaňme ještě chvíli u textů. Předtím u vás převažovala fantasy tématika, texty nového alba se ale z velké většiny vztahují k válce, bojování… Byl pro tuhle změnu nějaký zvláštní důvod?
Tomas: Turné se Sabaton (smích)
Chápu. (smích)
Tomas: Začalo to s baladou „Brothers of War“. Chtěli jsme pro ni smutný text. Myslel jsem, že by bylo fajn napsat něco o veteránech. O tom, jak je ve válce všechno naprd. Že je to věc, která ničí lidi. Třeba taková „Together We Fight“ – ta je mnohem zábavnější. Trochu takový Manowar styl.
Můžete krátce porovnat všechna vaše alba? Co se mění, co zůstává stejné?
Fredrik: První album bylo v podstatě já a Tomas – ve všem. Chtěli jsme po Urbanovi, aby se zapojil do procesu. Ale on nikdy nic neudělal. Poslali jsme mu asi dvacet různých nápadů a on na tom nebyl schopný udělat žádnou práci. A trvalo mu to myslím… asi šest měsíců, než udělal texty.
Tomas: A to psal jenom pro jednu skladbu.
Fredrik: Tak jsme si my dva řekli: Jdem napsat album. Protože takhle jsme nemohli pracovat. Čekat šest měsíců na jednu skladbu.
Tomas: Chtěli jsme mít to album hotové. Měli jsme deadline.
Fredrik: Tak jsme to prostě udělali sami. A řekli mu, kolik dostane peněz za nazpívání toho, co jsme složili.
Tomas: Napsali jsme i všechny vokální linky. On jenom zpíval.
Fredrik: Jo, přijel to jenom odzpívat. A pak jsme museli dát dohromady kapelu, abychom mohli hrát živě, protože jsme vlastně byli jenom tři… vlastně spíš dva. Pak jsme našli lidi do kapely… a všechno se to rozpadlo.
Tomas: On vlastně Urban nikdy nechtěl dělat, co jsme vymysleli. On byl na jemnější a progresivnější hudbu. Takže to dopadlo tak, že jsme se rozešli. Na „Book of the Dead“ jsme to udělali v podstatě tím samým způsobem. Najali jsme si zpěváka Michaela Bormanna. Je to skvělý zpěvák a je velmi profesionální.
Fredrik: Ale nefungovalo to, protože žije v Německu. Bylo to moc daleko.
Tomas: Pak Urban odzpíval nějaké koncerty a chtěl se vrátit do kapely. Tak jsme si řekli, že mu dáme druhou šanci. Ale fakt se nic nezměnilo.
Fredrik: Měli jsme deadline ve studiu a on nám dal ultimátum, že jestli má nahrát tohle album, tak napíše všechny texty a vokální linky. Takže… skladby už byly hotové asi rok. A on na nich nepracoval. „Udělal jsi už něco?“ „Ne, ještě ne, bla bla bla…“ … Pak jsme šli do studia, začali nahrávat bicí, kytary, všechno a on měl hotových jenom pět skladeb.
Tomas: Jenom pět skladeb, když nám ve studiu vypršel čas! Tak jsme museli pěkně poprosit zvukaře, aby nám dal nějaký čas navíc, kvůli těm dalším vokálům. Nebyla to vůbec zábavná práce…
Fredrik: Museli jsme zmixovat album bez vokálů.
Tomas: Začali jsme cítit, že už nás to nebaví. Jenom pořád nějaké problémy. Tak jsme se rozhodli Urbana vyhodit a kontaktovat Patrika. Znali jsme ho už několik let. A ukázalo se, že do kapely sedí skvěle. Je to pro nás úplně nový začátek.
Fredrik: Teď už nechceme nic měnit, protože pro lidi mimo kapelu to musí být strašně matoucí. A myslím si, že „Tabula Rasa“ byla svým způsobem chyba. Jasně, je tam dobrá muzika a všechno… a vím, že ty máš to album ráda.
(smích) Jo, je moje nejoblíbenější.
Fredrik: Jenže my chceme dělat spíš hymnické skladby, jednoduché, přímé a ne tenhle progresivní styl. To je celá myšlenka za Bloodbound. Psát chytlavou, údernou metalovou hudbu. Oldschool se současným zvukem. A spoustu lidí nemá „Tabula Rasa“ rádo. Když se podíváš na internet, hromada lidí píše, že bychom se měli vrátit ke stylu „Nosferatu“. Tobě se líbí „Tabula Rasa“? (otázka na kolegyni Veroniku, která během rozhovoru fotila).
Veronika: Já mám radši „Nosferatu“ a „Book of the Dead“, ale „Tabula rasa“ se mi taky líbí.
Tomas: Nové album se definitivně vrací zpátky k „Nosferatu“.
Fredrik: Taky máme konečně dobrou nahrávací společnost – AFM Recors. Udělali velký kus práce na propagaci. Prodali jsme víc kopií než s „Tabula Rasa“.
Tomas: A dostalo se do švédských hudebních žebříčků. To je dobré. Je to zatím naše nejúspěšnější album.
Takže, po všech těch změnách, můžete souhlasit s tím, že je důležitější mít dobrou atmosféru v kapele, než jednu velkou osobnost v čele?
Oba: Jo.
Fredrik: Děláme to pro zábavu. Stejně z nás nebudou milionáři. Když hrajeme a užíváme si to… nepotřebujeme primadonu, na kterou je třeba brát ohledy. S Urbanem jsme nikdy nemohli nic naplánovat. Nemohli jsme kvůli němu ani pořádně naplánovat koncerty. Mělo by to být přece spontánní. A on se nikdy ani nenaučil texty na koncerty. On je totiž velká rocková hvězda a ta se texty učit nemusí.
Patrikův hlas je velmi odlišný od toho Urbanova. Víte, jestli existuje nějaká skladba, která je pro něj obzvlášť těžká? Nebo ji dokonce odmítá zpívat?
Fredrik: On jde do všeho. (smích)
Tomas: Je určitě pár skladeb, které by byly těžké pro každého zpěváka. Ale Patrik se popere se vším.
Fredrik: Když dáváme dohromady setlist na koncert, soustředíme se jen na nejpopulárnější skladby. Nediskutujeme o tom, prostě rozhodneme, které se budou hrát.
Ať už se to Patrikovi líbí, nebo ne.
Fredrik: (smích) Přesně. On byl vlastně velký fanoušek Bloodbound už předtím. Měl naše desky… to je výhoda.
Plánujete ho na další desce zapojit do skladatelského procesu?
Oba: Určitě.
OK. Jaká je vaše nejoblíbenější skladba z nového alba?
Fredrik: Jedna? (dlouho přemýšlí) „The Ones We Left Behind“.
Tomas: Asi „Moria“. Myslím, že je taková přímější, ale je docela složité ji hrát naživo. Uvidíme, co se stane dneska. Teda zítra, vlastně.
Fredrik: A zajímavé ještě je, že skladba „Message from Hell“ se hrála v jednom z největších metalových rádií ve Švédsku. A hráli ji tam docela často. A to bylo pro nás překvapení, protože když jsme se rozhodovali, která skladba je z nového alba nejhorší, tak jsme se shodli, že to musí být „Message from Hell“.
Tomas: Ale lidi si o ni v rádiu říkali, tak nás napadlo, že vlastně není až tak špatná. (smích) Vlastně ji teď mám mnohem radši…ani nevím, proč jsme původně… asi to bude tím, že je to jedna z posledních skladeb, co jsme složili.
Fredrik: Byli jsme už unavení.
Fredriku, teď mám otázku na tebe. Mimo Bloodbound pracuješ také na několika vedlejších projektech. Můžeš nám je trochu přiblížit?
Fredrik: Pracuju na velkém množství vedlejších projektů. (smích) Kde bych měl začít? Poslední dobou jsem hodně pracoval s taneční hudbou… jako pop… Britney Spears, Lady Gaga… takový věci (smích) a měl jsem jednu skladbu ve švédské taneční hitparádě čtyři měsíce. Je to žebříček, který sestavují DJové ze skladeb, které hrají. A na tomhle žebříčku se držela čtyři měsíce. A taky dělám pro německý Universal s takovou slečnou… no, opět, Lady Gaga, Britney Spears… prostě pop skladby.
Tomas: Do toho mě vůbec netahejte. (smích)
Fredrik: (smích) Jo, vypadá to blbě. Já mám ale rád všechny druhy hudby. Od jazzu, přes pop… pořád je to hudba. V Bloodbound je to to samé. Všechno je to o melodiích. A když ty melodie zredukuješ na akustické kytary, můžou z nich být popové skladby. Je to celé o tom, jestli do toho nacpeš elektrické kytary a dvojšlapku, nebo do toho dáš taneční rytmus. Melodie jsou pořád to nejdůležitější.
Taky pracuju s umělci, co hrají klasický rock, jako Joe Lynn Turner, Neal Schon, zpěvák Journey a taky pracuju s klávesákem Within Temptation, Martijnem Spierenburgem a máme domluvené sezení s Tarjou Turunen, na konci července… setkáme se a dohodneme se ohledně napsání nějakých věcí pro její nové album. Máš ráda Tarju?
Ani ne.
Tomas: Má vlastní styl, to člověk musí ocenit
No já nejsem zrovna fanoušek female fronted metalu a gothic stylu všeobecně.
Fredrik: Já myslím, že nejlepší kapelou v tomhle žánru jsou Within Temptation. Mají dobré skladby.
Tomas: Sharon je skvělá.
Fredrik: A nejsou vlastně ani moc gothic. Jsou spíš pop metal. Rozhodně s posledním albem. Takže… já mám hodně projektů. Prostě se snažím vydělat nějaké peníze. (smích) Když hraješ jenom metal, tak peníze nevyděláš. Je pak těžké vyžít, tak dělám, co můžu… možná jednou zbohatnu. (smích)
Přišel někdy v historii kapely moment, kdy jste si mysleli, že už nemůžete pokračovat? Že to prostě vzdáte?
Tomas: Měli jsme problémy. Myslím, že jsme nikdy nepřemýšleli o tom, že to zabalíme, ale cítili jsme se trochu bezradně.
Fredrik: Přiznám se, že jsem v kapelu ztratil zájem v období „Tabula…“, kvůli směřování hudby. A nelíbil se mi celý ten Urbanův cirkus. Ale nikdy jsem nechtěl odejít. Možná, kdybychom udělali ještě jedno takové album a Urban by se pořád choval stejně… a bylo v tom taky hodně osobních věcí…
Tomas: Už jsme s ním vůbec nemohli být na jednom pódiu, protože se k nám choval sprostě.
Fredrik: Ale nikdy jsem nepřemýšlel o odchodu. Možná, kdybychom pokračovali s ním… asi bych odešel.
Tomas: Teď je to vlastně úplný opak. Pracovat s Patrikem je legrace. Je to pohodář a skvěle se s ním spolupracuje. Drží se zpátky…
Fredrik: … a dokáže věci ocenit. S Urbanem to bylo… no, když jsme nahrávali „Nosferatu“, dělal si z našich skladeb legraci.
Tomas: (paroduje) „Á, tohle není moc dobrý, já bych to udělal líp, bla bla bla…“. Vůbec nechtěl zpívat skladbu „Nosferatu“, protože tvrdil, že refrén je kytarová melodie.
Fredrik: Málem to vážně odmítl.
Tomas: Pak to zabralo několik hodin, on se uklidnil a následně nazpíval jeden z našich nejlepších refrénů.
Fredrik: Naši vůbec nejpopulárnější písničku.
Mimochodem většina fanoušků si pořád myslí, že „Nosferatu“ je vaše vůbec nejlepší album. Co myslíte, že ho dělá tak speciálním?
Tomas: Myslím, že „Nosferatu“ – jako ta skladba, je vlastně originální. Refrén nezní jako nic jiného. No a taky má to album takovou zvláštní atmosféru.
Fredrik: Já myslím, že nové album je lepší.
Tomas: Vlastně dost lidí si myslí, že nové album je lepší. Ale „Nosferatu“ je pořád naše nejoblíbenější skladba. Nové věci jsme ještě pořádně nehráli naživo… vlastně jenom jednou, takže ještě pořádně nemůžeme říct.
Fredrik: To je jako, když jsme dělali předkapelu Hammerfall a Sabaton… mohli jsme zahrát pět nebo šest skladeb. Takže jsme zahráli „Nosferatu“, „Metal Monster“, „Behind the Moon“ – a lidi šíleli. Pak jsme hráli „Také One“ a „Sweet Dreams of Madness“ a lidi jenom stáli a zírali na nás. (smích) To bylo jasné znamení, že takhle teda ne… (smích) Urban dokonce chtěl vyhodit „Book of the Dead“ a „Nosferatu“ ze setlistu…
To myslíš vážně?
Fredrik: Jo, aby se hrály další skladby z „Tabula Rasa“. No… on prostě není na stejné planetě, jako my ostatní. (smích, Tomas horlivě přikyvuje)
A jak to s kapelou vypadá do budoucna? Můžeme se těšit na větší evropské turné? Máte už nějaké plány?
Fredrik: Mluvili jsme s Cansem z Hammerfall, že bychom se k nim připojili jako předkapela. (tvářím se zděšeně a Tomas se mi směje, načež Fredrik začne zpívat refrén „One More Time“ ) No, jsou velká kapela, to nemůžeme popřít, ne?
Tomas: Taky jsme mluvili s Edguy, s jejich managementem. A taky s U.D.O. – s těmi máme teď stejný label.
Fredrik: Mohli jsme předskakovat Grave Digger, tohle jaro, ale nemohli jsme se k nim připojit, bylo to moc narychlo.
Tomas: Ale rozhodně něco plánujeme. To je teď náš cíl, udělat větší evropské tour. Brzy by na to mělo dojít. A taky už plánujeme nové album. Už máme nápady asi na pět nebo šest písní. No a teď taky hlavně můžeme normálně pracovat – víš, podle rozvrhu. Můžeme si v podstatě zamluvit studio už teď a být si jistí, že budeme mít všechny skladby včas připravené. Už to není sázka, jestli to vyjde, nebo ne, jako to bylo předtím.
Díky, to je ode mě všechno. Chcete ještě něco dodat?
Fredrik: Je fajn být zpátky v České republice. (smích) Myslím, že je to náš nejsilnější trh.
Tomas: Jo!
Fredrik: Taky proto, že jsme tu hráli…
Tomas: Čtyřikrát.
Fredrik: Jo, čtyřikrát, když nepočítáš tenhle. Takže jsme tu popáté.
Tomas: Divný, tolikrát. (smích)
Fredrik: Jo, dvakrát na Masters a dvakrát s Hammerfall.
Tomas: A bylo to vždycky super, je tu spoustu skvělých metalových fanoušků.
Fredrik: A za hodně vděčíme Georgovi, organizátorovi, který v nás věřil ještě dřív, než jsme něco dokázali. A taky díky vám dvěma, za skvělou recenzi na album.
|
