Labutí píseň Ralfa Scheeperse za mikrofonem u Gamma Ray a poslední opravdu experimentální album, které kapela natočila. V podstatě pokračuje v linii, kterou vytyčily předchozí desky „Heading for Tomorrow“ a „Sigh No More“. Jenže i sám Kai Hansen o téhle desce zpětně říká, že je zvláštní. A to je myslím slovo, které skutečně „Insanity & Genius vystihuje nejlíp. Psal se rok 1993 a Gamma Ray popustili uzdu skladatelské fantazii opravdu naplno.
Nejdřív pár zajímavostí. Ačkoli o produkci desky se opět starali Kai Hansen a Dirk Schlächter, finální mix zařídil známý Charlie Bauerfeind a mezi dalšími lidmi, kteří patřili k produkčnímu týmu, můžeme najít i Saschu Paetha. Kai tentokrát nenapsal tak velkou porci skladeb a mimo bubeníka Thomase Nacka se do skladatelského procesu zapojili všichni. Rozdělené byly i vokální party – ve vlastní skladbě „Your Torn is Over“ se za mikrofonem objevuje (zatím pořád ještě kytarista) Dirk Schlächter a v hned následující „Heal Me“ se jako předzvěst dnů budoucích ujal vokálů sám Kai. Překvapivým faktem také je, že skladba „Gamma Ray“ je ve skutečnosti cover a to skladby z roku 1973, původně od kapely Birth Control (od originálu se moc neliší, možná je v podání GR jenom méně psychedelická).
A co tahle deska přinesla světu? Kdyby už nic jiného, tak dva velké hity s typickým hansenovským rukopisem: „No Return“ a „Last Before the Storm“ – obě s opravdu silným powermetalovým refrénem, které, když už se náhodou v budoucnu objevovaly na koncertních setlistech, fungovaly obě naprosto bezkonkurenčně. Powermetalových prvků je třetí desce vůbec trochu víc, do téhle kategorie
můžeme řadit ještě úvodní „Tribute to the Past“, Dirkovu svěží nářezovku „Your Torn is Over“ nebo závěrečnou „Brothers“, která je ovšem trochu nepovedeným pokusem o velký hit. Prostředek alba se naproti tomu nese ve zmíněném experimentálním duchu a při těch čtyřech skladbách za sebou (filozofickou „The Cave Principle počínaje, „Insanity & Genius“ konče) si člověk opravdu dokáže živě představit, jakými různorodými chemickými látkami se kapela ve studiu zjevně inspirovala.
Poslední kategorií, kterou jsme ještě nezmínili, jsou originální a povedené power balady „18 Years“ a „Heal Me“, které obě časem trochu zapadly. Velká škoda – obzvlášť u té druhé, kde si Kai definitivně dokázal, že se dokáže vrátit za mikrofon, i když tenkrát asi ještě netuše, že to bude právě jeho hlas, který do budoucího obrazu Gamma Ray zapadne jako jeden z nejdůležitějších dílků skládačky.
„Insanity & Genius“ bylo definitivním koncem experimentálního období v tvorbě GR, ke kterému se kapela vrátí už jen náznakem po mnoha letech albem „Majestic“. Byly to však až ty následující desky, které můžeme dnes označit jako „typické“ Gamma Ray, a proto tak první tři počiny působí s odstupem času jako jeden velký úlet. Trojka navíc opět trpí velkou rozháraností a jako celek je z první éry asi nejhůře poslouchatelná. Pro vývoj power metalu, jak ho známe v dnešní podobě, bylo jedině dobře, že už na následující desce byl styl pevně vymezen a po podobných experimentech, jakkoli zpětně docela osvěžujících, se slehla zem.
|
