Mrkněte na obrázek na obalu desky a připočtěte názvy skladeb jako Metal Messiah, Road
Warrior, Old School Metal Dayz, Metal Gods... Tady se čas zastavil. A navíc o tomhle albu už všechno bylo dávno napsáno. Věříte-li v metal stejně intenzivně, jako tihle čtyři klokani, tak jste už veškerá hodnocení na letošní album australských Pegazus museli číst v devadesátých (ti, kteří se nenechali omezovat ostnatým drátem již o desetiletí dřív) letech. Z úvodu článku vám musí být zřejmé, o co tady půjde - klasický heavík s hard rockovým ocasem, jako kdyby se na jednom pódiu sešli (třeba, výběr je hodně široký) Judas Priest, Iron Maiden, Manowar a Kiss, a to navíc v době, která jim mimořádně přála.
Aby vzpomínání Pegazus bylo stylové, tak po patnáctileté pauze se k mikrofonu postavil jejich původní zpěvák Justing Fleming (nemůžu se zbavit myšlenek na Standu Hranického, nijak přehnaně ohebný vokál, ale úžasně vonící staromilstvím) a tlustých strun se chopil Corry Betts, který v řadách kapely probrumlával na přelomu století. Samotná kapela pak vydala album po devítileté odmlce.
Konečné hodnocení se bude odvíjet od toho, jak moc "In Metal You Trust". Pokud jeho dřevní podoba je to, po čem lačníte, patrně zajásáte, že Pegazus mají tuhle dobu vrytou pod kůží. Pokud dáváte přednost moderním trendům, Pegazus nemají šanci vás výrazněji oslovit. Pro ty, kteří se cítí být potenciálně oslovitelnou skupinou (počítám se mezi ně), ještě doplním, že léta, která uběhla od vyklíčení základního semene "In Metal We Trust" jsou znát i na samotné
desce. Jednotlivé skladby mají švih, ale spíš než mladické nadšení a živelnost v nich najdete nadhled a vyzrálost. Jako když se dědci, kteří už o životě vědí své, přijdou odvázat na motorkářský sraz - džísky, pivo, nářez, pohoda.
Melodie, které Pegazus stvořili, padají strašně snadno do ucha, jednotlivé linky a nápady jsou strašně povědomé a již dávno zažité. Osobně na mě nejvíc zabírá "Haunting Me", coby naprosto klasická šlapající ukázka tvorby kapely, která (ostatně jako všechny zbývající položky) tep nijak přehnaně nezvedá, ale jako balzám na heavíkovskou duši zabírá stoprocentně. V téhle trochu jednotvárné kolekci nijak nepřečnívá ani judasovský cover "Metal Gods", ani natahovaná verze "Old Skool Metal Dayz", kde se jako hosté představí David Shankle, Ross The Boss a Jeff Watson. Solidní přehlídka starého dobrého metalu.
Zaplaťpříroda za to, že křísitelé zašlých časů ještě existují. "In Metal We Trust" je povedenou ryzí reinkarnací osmdesátých let, při které nebudete zbytečně bádat nad detaily a s velkou pravděpodobností chytnete dobrou náladu. Víc od toho nečekejte.
|
