Na debut této kyperské bandy jsem narazil náhodou, když jsem si procházel všechny kapely, ve kterých působí nebo působil zpěvák jménem Nicholas Leptos. Ten disponuje velice charismatickým hlasovým zabarvením, jež mě dokonale sejmulo na albu "Terra Incognita" (ARRYAN PATH) , což je jeden z nejlepších počinů loňského roku. Dnes se budeme zabývat deskou ještě o rok starší, přesto by byl velký hřích se o ní alespoň slůvkem (a ještě lépe recenzí) nezmínit, neboť její obsahová náplň stojí opravdu za to.
Při jejím poslechu totiž nastalo to, v co jsem tajně doufal a považoval to za své nejsrdečnější přání. Tedy, aby se kvalita alba „Zenith II Zero“ alespoň částečně přiblížila kompoziční noblese výše zmíněného díla „Terra Incognita“. No a to se k mé velké radosti podařilo. Není to sice taková bomba, přesto je na místě mluvit o náležitě třaskavé hudební náloži.
Z power (a lehce progresivního) metalového rozhraní kapely ARRYAN PATH se tentokrát přesouváme k pokornějším heavy metalovým tónům. Co ovšem zůstalo shodné, je zásadní skladatelský důraz na melodickou složku věci. Deska „Zenith II Zero“ obsahuje několik skladeb s opravdu mimořádnými melodickými motivy. Vezmeme to pěkně odshora hracího playlistu.
Úvodní nátisk se sice jmenuje „Disaster 121“, ale o žádnou pohromu v žádném případě nejde. Naopak je to jeden z oněch kousků, díky kterým si mě tohle album nadobro získalo. Zaujme především rychlým tempem (na desce ojedinělým), melodickými vyhrávkami a velice šmrncovním refrénem.
Když odečteme rychlé otáčky, všechny zmíněné klady můžeme přičíst i následující písni „Broken World“. Ta má k perfekcionalismu „Terry Incognity“ nejlbíže a pokud se týká refrénu, jde tentokrát o vyloženě hitové klenutí, které jede přesně podle mého krevního vzorce a řadím jej k nejvyšším vrcholům této desky. K dalším výtečným položkám patří...ale to bysme tady byli hodně dlouho. Úplně nevyšla snad pouze třetí píseň „Lonely Gods“, zbytek je v rámci žánru silně nadprůměrný a pokud se melodického vkladu týká, nemá pro mě v řadě momentů žádnou konkurenci. Nakonec přičtěme bravurní zpěv Nicholase Leptose a o luxusním hodnocení nemůže být nejmenších pochyb.
|
