Na Power of Metal tour, které má pod záštitou pořadatelská agentura Rock the Nation, se sešla sestava, která musí rozhodně potěšit kdejakého powermetalového fanouška. Obzvlášť v České republice. O to větším zklamáním bylo, když se naše republika ve výpisu koncertů neobjevila. No a tak nám nezbylo, než vyrazit k nejbližší destinaci, kterou byla Vídeň. A věřím, že jsme tam ten večer nebyli jedinými českými fanoušky.

Hlavním tahákem pro mě byli především Grave Digger a Powerwolf, vzhledem k tomu, jak často jsem v posledních letech viděla Sabaton. Právě tyhle dvě zmiňovaná kapely byly vybrány pro turné údajně proto, že si je fanoušci Sabaton nejčastěji žádají. Pomiňme fakt, že jsou všechny pod stejnou pořadatelskou agenturou. Důležité je, že tenhle balíček k sobě opravdu sedí. Celá lákavá akce ale do poslední chvíle visela na vlásku. Magistrát Vídně totiž několik dní před akcí vyhlásil, že Arena, ve které se měla akce konat, se bude zavírat a veškeré akce se budou buď rušit, nebo přesouvat. Na oficiálních stránkách kapel ani akce se neobjevilo ani slovo a nakonec se vše zřejmě v tichosti vyřešilo a koncert se konal, jako by se absolutně nic nestalo.

Arena je na konání středně velkých akcí ideální. Když to ještě zkombinujete s tradičně slušným rakouským publikem a tím, že hala byla zaplněná tak ze tří čtvrtin, mohl si nakonec stěžovat jen ten, kdo se k vlastní smůle dostal poblíž rozvášněných polských fanoušků. Je třeba pochválit také výbornou organizaci, pečlivé, ale slušné kontroly u vchodů a příjemné security.

Celý večer otevírali mladíci Skull Fist, kteří jsou podobný případ jako Steelwing, kteří dělali předkapelu Sabaton na předchozím turné. Tihle kanaďané jsou očividně zakoukaní do starých časů a uctívají osmdesátá léta ze všech sil a všemi myslitelnými způsoby. Ve svém krátkém setu prezentovali skladby ze své debutové desky „Head öf the Pack“ a zpěvák Jackie Slaughter vehementně ječel uširvoucí výšky. Mladým pánům se samozřejmě musí nechat, že do toho dávají obrovské množství energie. Mě tenhle old school styl ovšem spíš nutí k úsměvu. Diváky si ale aspoň částečně získali, publikum bylo ten večer všestranně vlídné.

To Powerwolf do skladby večera sedli mnohem lépe. Vlastně naprosto dokonale. Stejně jako dvě následující kapely disponují úžasně chytlavými skladbami a výjimečnou živou show. Z téhle trojice to byli právě Powerwolf, na které jsem se těšila nejvíc. Obzvlášť po úžasném vystoupení, jaké předvedli na Masters of Rock. Bohužel (stejně jako Grave Digger) dostali k dispozici jen 45 minut, do kterých se jim ovšem podařilo nasoukat hned deset skladeb, které frontman Attila prokládal jen nezbytnými úvody (samozřejmě v němčině, takže jsem z toho moc neměla). I když to je jen něco málo přes měsíc, co jsem je viděla naposled, řekla bych, že jejich propracovaná temná show se jen tak neomrzí. Obzvlášť, když oba bratři Greywolfové za kytarami běhají z jedné strany pódia na druhou a předvádějí rozevláté hřívy a koordinované pohyby. Pozadu ovšem nezůstává ani zbytek kapely – spíš se zdá, že tady se všichni předhánějí v získávání pozornosti. Powerwolf mají bez debat vůbec nejaktivnějšího klávesáka, jakého jsem kdy u kapely viděla. Falk Maria Schlegel se očividně při stání za klávesami nudí, takže volné chvíle vyplňuje pobíháním sem a tam po pódiu a vypomáháním s hecováním publika. No a zpěvák Attila Dorn na sebe stahuje pozornost tak nějak přirozeně – jeho operní styl vystupování vypadá v kombinaci s temnou image kapely naprosto majestátně. Ten večer se mi zamlouval i playlist – z nové desky zazněly hned tři skladby. Vedle otvíráku „Sanctified With Dynamite“ zazněla samozřejmě i klipovka „We Drink Your Blood“ a navíc i moje čím dál víc oblíbená „Dead Boys Don´t Cry“. Zbytek setu byl naplněn nejzásadnějšími hity a od začátku do konce to byla totální zábavná smršť, podpořená hlasitým a nadšeným publikem. Tahle kapela mě prostě baví.

Zatímco show Powerwolf zkrácení setu nijak neublížilo, Grave Digger byli kratším hracím časem poznamenaní mnohem výrazněji. I přesto se na úvod setu vešly dvě novinky a to konkrétně „Paid in Blood“ a „Hammer of the Scots“. Zoufale velký počet hitů ale chyběl. Z doprovodné show vlastně zbyl jenom úvodní dudácký nástup maskovaného klávesáka a pak už se jelo bez dalšího zdržování, aby se toho stihlo odehrát co nejvíc. V duchu této snahy zaznělo i medley složené ze tří skladeb (Twilight of the God, Circle of Witches a The Grave Dancer), ale třeba také skladba „Ballad of a Hangman“ ze stejnojmenné předcházející desky. Grave Digger jsou na tom hodně podobně, jako předchozí banda – jejich show jsou vždycky odehrané na sto procent, Chris je charismatický frontman, který má ovládání publika v malíčku a svým charakteristicky nakřáplým hlasem vládne vždy dokonale. Ohlas publika se s pokračujícím programem stále stupňoval a nakonec mi ke spokojenosti chyběly jenom dvě věci – delší hrací doba a to, že jsem opět moc neměla z Chrisových doprovodných německých komentářů. Jinak to ale byl hodně nabitý koncert, rozhodně srovnatelný s výborným výkonem, který hrobníci nedávno předvedli ve Zlíně.

Sabaton, jako hlavní hvězda, si rozhodně nemohli na nedostatek hracího času stěžovat. Jenže po dvou takhle úžasných show to neměli ani trochu jednoduché. Když ale z úst frontmana Joakima zazněl typický úvod „We´re Sabaton and this is Ghost Division“, nebylo pochyb, že v nabité konkurenci se ctí obstojí. Je také fakt, že většina fanoušků tu byla právě na hlavní hvězdu večera. Sabaton jim nezůstali nic dlužní. U nich je jedno, jak dlouho jsou na turné nebo kolikrát je člověk viděl, pořád je to z jejich strany výkon na sto procent. V setlistu mě potěšilo, že se objevila „Into the Fire“ a po pauze vrátila také „Attero Dominatus“, překvapením pak byla bonusovka „Swedish Pagans“, ze které asi dodatečně bude pořádný hit, soudě podle nadšeného zpěvu v sále. Nasazení, se kterým nastoupili na pódium Powerwolf, vydrželo až do posledního tónu Sabaton a právě ta energie, co se během tří kapel hrnula z pódia, z toho udělala opravdu powermetalový večer, jak se patří. Zahraniční výlet se zase jednou plně vyplatil.