Když medvědice Máša se svojí Arkonskou družinou vypustila začátkem prázdnin singl „Stenka na Stenku“, zběsile jsem si zakřepčil a jen jsem si zamnul ruce v nadšení, že bude-li celá full-deska takhle pohansky (až barbarsky) chytlavá (soudě podle titulního tracku) a svěží, zboří Arkona minimálně můj hodnotový žebřík, ne-li rovnou celý svět. Když se koncem prázdnin „Slovo“ objevilo, bez mučení přiznávám, že nejpozději u čtvrté v pořadí „Leshiy“ jsem se nešťastně držel za hlavu a nevěřícně zíral. Kam se poděla ta razantní lehkost a skočnost? Závada byla na mém přijímači a jmenuje se předpojatost a scestná očekávání...
Základním elementem celého hodnocení je bezbřehá rozmanitost (počínajíc drtící zvukovou kakofonií a konče něžně poetickou výpravností, přičemž těch tváří, které Arkona v průběhu prezentace jednotlivých „Slov“ představí, je nespočet) důsledně spojená slovanskou zpěvností, zvýrazněná využitím lidových nástrojů (s dominující harmonikou) i motivů a podtržená všestrannou Mashou „Scream“, s její typicky dokonalou vokální rozpolceností (tyhle zvuky přece nemůžou pocházet z jednoho „něžného“ hrdla…).
Jediným problémem této pestré kolekce je fakt, že popsat jí dostatečně důkladně a trefně by znamenalo stvořit adepta na jeden z nejdelších článků zinu. Takže mi dovolte zmínit jen ty největší chytlavky. „Zakliatie“ – na singlu použila Arkona cover od Järvelläových Shaman, nyní opět dokazuje, že atmosféricky pohanské songy má v malíku a umí si je zdařile vykultivovat sama. „Nikogda“ – pokud jsem mluvil o kakofonii, měl jsem na mysli právě tenhle zvrhlý a nekompromisní kousek, klouzající do dynamické lidovky. „Tam za tumanami“ – balalajková pohoda, teskná, jemná a typicky „ruská“ (všem těm, kteří tvrdí, že z principu nesnáší ruštinu bych tohle pouštěl v rámci terapie, jazyk za ideologii přece nemůže…) záležitost s proplétáním vokálů a smyslným Mášiným čistým zpěvem. „Odna“ – přitažlivě zhrublá Máša v strhující, uvolněně skákavé koncertní tutovce. „Vo moiom sadochke“- ruský folklór s autentickou náladou, je v tom historie, zkušenost, drsný osud obyčejných lidí, moudrost i síla. „Stenka na Stenku“ – tady je ukryté kouzlo rozjuchaného folk-metalu (docela by mě zajímala ta aktuální pařba Arkona s Korpiklaani na americkém turné) v dokonalé symbióze svižnosti a údernosti tvrdé muziky a lidové rozvernosti. Neříkejte mi, že tenhle song k sežrání s vámi nešije od začátku do konce…
A ve finále i ta v úvodu zmiňovaná „Leshiy“ s lehkou garmoškou a uchrchlanou Mášou, postavená na chytlavé slovanistice, říznutá opilecky agresivní oparem dokonale zapadá do celé kolekce, která svojí rozmanitostí vytlouká veškeré argumenty o zneužívání lidovosti coby prvku podbízovosti.
Výhodou při bodování téhle desky je skutečnost, že předchozí dílo hodnotil kolega Martin. Takhle totiž můžu konstatovat, že „Slovo“ je ještě přitažlivější, než předchozí „Goi, Rode, Goi!“ a přitom ještě pořád nemusím použít hodnocení absolutní. I když už ho má Arkona skoro v kapse (a zejména za druhou polovinu desky se zdá být takřka nezbytností), přece jen si ždibec schovám. Tahle parta je s každým kouskem vyzrálejší, tak ať mám preventivně v dalším kole kam sáhnout, ještě si ždibec pošetřím.
Na počátku bylo „Slovo“ (dost se těším na to, co bude uprostřed a na konci…). Kurňa, že by fakt ten nad náma byl vševědoucí a montoval se i do metalu? ;-)
|
