A prý že nejde dvakrát hupsnout do jedné řeky... Keltové Cruachan se o to pokusili. Tedy alespoň trochu. Poté, co je před třemi lety opustila Karen Gilligan, s jejímž příchodem (ještě v minulém století) Cruachan stále víc projasňovali svojí hudbu, melodičtěli a folkovatěli (všeho s mírou) se zřejmě jevilo jako nejrozumnější navázat na počátky historie kapely a k hlavnímu mikrofonu opět pustit Keitha Faye. Šlo očekávat, že v současné sestavě Cruachan ztratí něco ze své lehkosti. Naplnil se i předpoklad, že to šplhání zpět po historické ose se zarazí dřív, než dojde na blackové období Cruachan. Přesto si dovolím tvrdit, že "Blood On The Black Robe" zatřese s táborem fanoušků tak, jak žádné jiné album předtím.

Důvod je prostý, Cruachan jsou bez Karen značně zuřivější. Což by samo o sobě zas tak nevadilo. Problém je však v tom, že jednak jsou coby vypravěči příliš rozvláční a mají problém jednotlivé příběhy utnout ve správnou dobu, aniž by svými nepříliš složitými, přesto vytrvale zdůrazňovanými melodickými nápady posluchače neutahali, jednak nebýt nápaditých a osvěžujících houslí, byl by z větší části jejich metal zbaven přídomku folk (jistě, objeví se i píšťalky či i dudy, takže lidovost zaručena je), ale zároveň by si - byť do pohansky drsnějších končin Cruachan jednoznačně míří - jen stěží vysloužil nějaké jiné štavnaté přídavné jméno. Byť Cruachan opět čerpají z dobových námětů, tentokrát k tomu přistoupili značně stroze a nenápaditě, ovládnout atmosféru a nabídnout alespoň zdánlivou iluzi autentičnosti se zdá být docela problém. Posuďte úvodní "I Am Warrior" či závěrečnou "The Nine Year War", coby nejpovedenější čistě chlapské kousky, odmyslete si housle a řekněte mi, co z těhle skladeb zbyde. Jistě, ještě stále toho nebude zas tak málo, ale tahle esence už pak nedokáže utáhnout celou desku.

Naštěstí rozchod s Karen nebyl dotažen do definitivnosti, blonďatý žolík je k zaslechnutí i v rámci "Blood On The Black Robe". Výsledkem je nejemotivnější kousek kolekce "An Bean Sidhe", kde křehký ženský vokál navodí atmosféru, která pak přirozeně zhoustne při nástupu ubzučené kytary a zintenzivní v kontrastu k uřvanému mužskému hlasu (a naopak, právě tenhle kontrast dá vyniknout i drsně neotesanému -a snadno vyčerpatelnému -Keithovu hrdlu). Stejně tak funguje i k celkově potemnělé kolekci opozitní a velice svěží „The Voyage of Bran". Samozřejmě můžete hádat, kdo že si to v ní rozverně zapěje... Světlou (tu přitažlivější) stranu mince zastupuje i instrumentálka "Brian Boru's March" s houpavě přitažlivými skřipkami. A schválně si rozsekněte sami, co Kareniny hlasivky udělají s těžkopádně temnou a morbidně nemilosrdnou titulní skladbou.

Budu-li Cruachan brát jako reprezentativní vzorek ohledně možnosti vstupu do jedné řeky, tak se to fakt nedá. Jenže ono o to zjevně ani nešlo. Abych však pravdu řekl, jako příznivec jemnější tváře Keltů - tedy té, v níž výrazně zářil Karenin půvab - se s "Blood On The Black Robe" stále nemůžu porovnat a s politováním konstatuji, že skulinu po Karen se nepodařilo plnohodnotně zalepit. Jako by na odiv dávaná zuřivost táhla Cruachan do bezvýchodnosti. Ale (a o tom je to třesení táborem fanoušků) patříte-li k zastáncům teorie, že ke Keltům patří strohost, syrovost a hrubá síla, nejspíš vám letošní Cruachan padnou do noty.

cruachan.metalfan.nl

YouTube ukázka - I Am Warrior (live)

Seznam skladeb:
1. To War
2. I Am Warrior
3. The Column
4. Thy Kingdom Gone
5. An Bean Sidhe
6. Blood on the Black Robe
7. Primeval Odium
8. The Voyage of Bran
9. Brian Boru's March
10. Pagan Hate
11. The Nine Year War

Sestava:
Keith Fay – zpěv, kytary
John O´Fathaigh – flétny, dudy
John Clohessy - baskytara
John Ryan Will – housle, klávesy
Colin Purcell - bicí

Rok vydání: 2011
Čas: 58:01
Label: Candlelight Records
Země: Irsko

Diskografie:
1995 – Tuatha Na Gael
2000 – The Middle Kingdom
2002 – Folk-Lore
2004 – Pagan
2006 – The Morrigan´s Call
2011 – Blood On The Black Robe

Související články:
CRUACHAN - The Morrigan´s Call