Turné Manzana, Vanity Ink a SomBy vesele pokračuje v cestě za štěstím. Prvotní stres odchází, vodka přichází. Zde je druhý díl našeho cestovního deníčku, tentokrát z naší krásné vlasti. Jeden koncert na Slovensku, dva v České republice, tedy jeden koncert na pět miliónů lidí. Hmm, na to bylo nějak podezřele málo platících...
Etapa druhá: Slovensko a Česká republika
Hurá, konečně mi lidi okolo rozumí!
Na parkoviště asi padesát metrů od klubu Randál jsme dorazili asi ve tři hodiny ráno. Vzhledem k tomu, že teď musel autobus stát na místě alespoň 45 hodin, využil řidič příležitosti a spolu s několika dalšími hned vyrazil na obhlídku místních barů. Později ráno, někdy mezi devátou a desátou, jsem se vykopala z autobusu já, abych došla potvrdit rezervaci hotelového pokoje na další noc. Slečna na recepci byla přítomností finských muzikantů nadšená a slíbila rozdávat hostům letáčky s datem koncertu. To bylo velmi milé.
Den jsme pak strávili po hospodách a hostincích. V mezičase si pánové domluvili nocleh v centru města, protože ubytování, které jsme našli v okolí klubu, nabízelo volná lůžka pouze pro šest lidí, tedy jednomyslným rozhodnutím pro ženskou část kapel a řidiče.
Večer opět všichni vyrazili do baru, kromě mě, která jsem psala předchozí report. Piritta a řidič Markus šli rovnou prozkoumat klub Randál a byli velmi spokojeni - rozdali spoustu pozvánek na koncert a dostali spoustu drinků.
Neděle probíhala víceméně ve stejném duchu jako sobota - po hostincích a historických částech města. Na pátou jsme odnosili vybavení do Randálu a na půl devátou začal koncert. Nedělní večer, málo známé kapely - nikdo nečekal žádnou závratnou návštěvnost, takže pak nikoho nepřekvapilo, že jsme koncert začínali asi pro šest lidí. Začínali opět SomBy, po nich přišli na řadu Vanity Ink a nakonec Manzana.
Na SomBy byly už nějaké ty ujeté kilometry znát. Byli všichni mnohem uvolněnější, zejména zpěvačka působila o trochu méně jako ledová královna. Ano, je nefér srovnávat ji s Pirittou a Bellou, které vystupovaly na pódiu v době, kdy Miira ještě nebyla na světě, ale není pochyb, že má ještě hodně co dohánět.
Vanity Ink předvedli jako obvykle velmi divokou show. Důležitost toho mi vysvětlil později Juha: 'No, víš jak.. škyt.. vždycky musíš do to kunc.. konco.. kurva.. koncertu dát všechno, i když je tam těch.. eeee.. lidí málo jako.. jako.. jako strašně málo. Protože oni to pak řeknou kamarádům a ti pak taky pr.. prrrr.. škyt.. přijdou. Protože když nedáš všechno.. kde mám pivo.. tak oni to.. škyt.. kurva.. nikomu neřeknou.' Tak proto. A tudíž ani vysoké pódium s hrazením neodradilo Mikiho od skákání z pódia a ani zbytek kapely od kontaktu s publikem.
Manzana pak dala večeru řádný závěr. Na poslední skladbu 'Mother Can't Rock' si pak vylezli na pódium téměř všichni členové ostatních kapel a tančili a skákali a bavili jak sebe, tak publikum.
Během koncertů na Slovensku a u nás jsem přišla na to, co mi na projevu zpěvačky SomBy chybí. Je to její vlastní prožitek. Nevím, zda je to jejím trvale ledovým výrazem v obličeji či poněkud monotónním hlasovým projevem, ale vyvolává ve mně dojem, že se na pódiu otravuje. Můj druhý problém je, že z jejího hlasu necítím žádné emoce - textu nerozumím a ze zpěvu nepoznám, zda je text veselý, smutný, naštvaný či nostalgický, a tak zní ve výsledku všechny skladby stejně.
Po cestě do Brna jsme museli objet více než jednu kukaň na hraničních přechodech, abychom mohli odevzdat digitální box a dálniční známku. Někdy ve čtyři hodiny jsme pak dojeli před klub, zaparkovali autobus, někteří ulehli ke spánku, někteří šli bloumat po městě. Do klubu se stačilo přestěhovat na sedmou, takže času bylo dost.
V Brooklynu se sešli celkem mírumilovní fanoušci. Až na jednoho, který při pohledu na přebaly desek spustil sprchu komentářů na adresu kapel, z čehož 'zasrané buzerantské sračky' byl z těch jemnějších. O to více nás pak dotyčný překvapil, když po koncertě přišel s tím, že se mu to fakt líbilo. No jo, člověk se pořád učí..
Koncerty byly fajn, jen fanoušci plesali o něco méně než loni. Já jsem většinu času strávila sezením za rohem u pultíku s cédéčky, a tak může krátký report podat Ray..
Po vystoupení pro změnu zabalit a hurá do Prahy. Ráno jsme se opět probudili na Smíchově a hned vvyrazili do města. Tam jsem měla ještě další důležitý úkol - obstarat dotisk letáčků, protože jsme v půlce turné zjistili, že jich máme málo.
Odpoledne jsme poněkud později, než se plánovalo, vynosili vybavení do klubu Lucky Lucky, dříve známého jako GOX a ještě dříve známého jako Bunkr. Proběhla standardně rychlá zvukovka prvních Vanity Ink a pak vymodlená sprcha v zákulisí. Tady jsem promarnila svoji šanci - díky tomu, že jsem se rozhodla vysprchovat se až po koncertech, zbyla na mě jen studená voda.. No, co se dá dělat.
Pro ten večer jsem dostala volno a stolek s deskami a tričky za mě vzaly Piritta a Bella.
První kapela večera to nemá s ještě střízlivým publikem nikdy jednoduché, ale Vanity Ink přiměli tu hrstku fanoušků k pohybu prakticky hned. Všichni členové kapely (s čestnou výjimkou Samiho za bubny) se vystřídali v kličkování mezi fanoušky pod pódiem a o řádnou zábavu nebyla nouze. Kromě skladeb ze dvou vydaných alb Vanity zazněly i tři novinky, a to 'Heart With Delay', 'One Louder None Wiser' a moje v současnosti nejoblíbenější 'Dirty Little Kiss'.
Jako další nastoupili SomBy a též měli úspěch. Názvy jejich skladeb si netroufám zde imitovat, protože v samštině (původní jazyk obyvatelů Laponska) nežbleptnu ani slovo. Oproti tomu basák Juho projevil jazykový talent několikerým zvoláním 'Aaaaaaaa, kurva!'
No a nakonec Manzana. Během tohoto koncertu vymyslel basák Johannes pro publikum hru: on řekne do mikrofonu 'pivo pivo' a publikum zvolá 'pivo pivo'. A tak asi tak patnáctkrát dokola. Skvělá zábava. Ke konci pak přišly různé obměny jako 'vodka vodka' či 'Piritta Piritta', čehož se dožadoval jeden z fanoušků. Ano, Manzana se opět líbila. Jen škoda, že nepřišlo víc lidí..
Před klubem jsme se pak rozloučili s nejvěrnějšími, naskákali do autobusu a vyjeli ve směru na Berlín.
|
