A tak máme za sebou deset ze dvanácti koncertů a sedm z osmi zemí. Kocovina se šíří autobusem jako epidemie a morálka upadá. Tentokrát se zde dočtete, jak se nám cestovalo ze Západu na Východ a co všechno je v těchto místech možné či nemožné..
Etapa třetí: Berlín, Varšava a Vilnius
V Berlíně jsme zase jednou věděli, do čeho jdeme. Motorkářský klub Blackland turné Female Fronted potěšilo svou přítomností už loni a s velmi slušným úspěchem. Tentokrát se žádné závratné davy neočekávaly, přece jen je středa. Ale nevadí, Němci mají finské kapely rádi a nenechají je na holičkách (většinou).
Po probuzení na parkovišťátku prd klubem následovala zase sprcha, po níž větší část osazenstva autobusu vyrazila na oběd do města. Já vyrazila na oběd do Lidlu. Odpoledne jsme pak okupovali autobus já, Milla a chlapci ze SomBy a vymýšleli blbosti.
Ve čtyři hodiny jsme vyložili vybavení a následovalo další kolo sprch a další kolo večeří. Do Blacklandu se začali fanoušci scházet poměrně brzo a po osmé, tedy hodinu před začátkem, už bylo v klubu velmi příjemně živo. Blackland je jeden z mála klubů, z těch, na které jsme dosud narazili, kde si je vedení vědomo toho, že koncert přinese užitek i klubu, a udělá propagaci, jakou si kapely zaslouží. A to se pak samozřejmě odrazí v počtu příchozích (=> pijících) lidí.
Šou začali SomBy, kteří pro tento večer oblékli mohutnější verze samských krojů. Na to přišel v autobuse kytarista Oula a argumetoval tím, že to bude kontrastovat s těžce metalovým klubem. Osobně se mi ten nápad líbil. SomBy zahráli kromě obvyklého setu ještě předělávku finského hitu z devadesátých let, 'Romeo & Julia'.
Následovali Manzana, pro osazenstvo klubu již známí z minulého roku. Setlist byl stejný jako na předchozích koncertech a stejně tak víceméně i celá šou. Proč totiž ne - má to úspěch.
Jako poslední nastoupili Vanity Ink a zakončili šou stejně úspěšně, jako několikrát předtím. I když snad ne až tak úspěšně jako loni v Berlíně, kdy vyskákali na maličké pódium téměř všichni členové kapel Manzana, Vanity Ink a For Selena And Sin, někteří jen ve spodním prádle a někteří ani v tom ne. Pokud se dobře pamatuju, loni jsem to okomentovala pouze slovy, ze jsou na světě věci, které jsem vidět nemusela. Tentokrát se na pódiu objevil nahý pouze bubeník Manzana Tomi a to ještě s některými částmi těla schovanými pod činelem.
Na členech kapel už začíná být znát únava z turné a nedá tolik práce je opít. Toho využili jak majitelé Blacklandu, tak někteří příchozí a prolévali Finy nejrůznějšími druhy alkoholu. Ti se přirozeně nijak nebránili, přece nemůžou být k fanouškům nezdvořilí, že?
A z Berlína do Varšavy. Plán zněl dorazit do města před polednem a jít se někam najíst, abychom mohli ve tři hodiny vyložit vybavení a udělat zvukovku. Proč tak brzo, když klub otevíral v šest a koncert začínal v osm, jsem nepochopila, ale budiž.
Ovšem přišly změny. Nevím, co jest shnilého ve státě polském, ale vždycky, když jsme tam, nastenou problémy (což jsem slyšela i od dalších kapel). Tentokrát přišly už na hranicích. Trvalo nám pět hodin, než jsme dostali digitální box na dálniční známku, a to prostě proto, že nám ji příjemná paní v kukani prostě odmítla prodat. Stálo to hory papírů a najetých kilometrů navíc, abychom dostali box v osm hodin ráno, když dotyčné paní skončila směna a vystřídala ji jiná, co zřejmě ráno nevstala prd... levou nohou napřed.
Tedy dobrá, ke klubu Progresja jsme dorazili ve čtyři misto v jedenáct a zvukovka šla celkem hned. Před koncertem jsme se ještě najedli a pak začali - pro sedm lidí.
Ale musím říct, že byť bylo Poláků jen sedm, všech sedm se výborně bavilo a dávalo to řádně najevo. V obrovském klubu dalo kapelám asi poněkud víc práce vytvořit atmosféru. Však není každý den posvícení, je čtvrtek, zítra bude líp.
Okolo půl dvanácté jsme měli všechno kompletně zabalené a nastěhované do autobusu, když přišla zpráva, že díky tomu, že jsme přijeli později, může autobus vyrazit až v jednu hodinu ráno. Dobrá tedy. Pokusili jsme se najít otevřený bar, ale jediné, na co jsme narazili, byl malý koloniál na hlavní ulici. Bylo to přece jen lehké zklamání, ale nápis ALKOHOLE nad dveřmi Finy přesvědčil, že jsou zde přece jen správně.
V jednu jsme tedy vyrazili do Litvy. Vilnius nás pak přivítal příjemným počasím a po pekelné cestě na parkoviště ke klubu i úžasným výhledem na město. Snídani/oběd jsme si pak dali v čínské restauraci v centru a následně vyrazili do zařízení, jehož název si netroufám pokoušet sem napsat, kde mělo být údajně nejlepší pivo ve městě. To pak bylo (prý) skutečně vynikající, pánové se tetelili blahem.
Po ulicích jsme rozdali pár letáčků a pak se přesunuli do klubu, kde nám později přinesli i večeři. Nad menu dne bych za normálních okolností nijak zvlášť neskákala radostí, ale po odpoledni o hladu jsem mističku polévky a mističku rizota přivítala s nadšením. A stejně tak i ostatní.
Do klubu Metro se pak začali trousit metalisti i více než hodinu před koncertem. Nejdřív jsem v návštěvnost moc nevěřila, protože jsem ráno slyšela, že ten večer se ve městě děje cosi s názvem Green Night, kdy je do všech klubů vstup zdarma. Ale nakonec jsme si nemohli stěžovat. Vyloženě narváno nebylo, ale dalo by se říct příjemně plno a lidi se bavili. Což je v podstatě jediné, co od koncertu chci (tu zábavu; plno být nemusí).
O zpestření se mi postaral jakýsi chlapec, který pod vlivem alkoholu získal dojem, že to, že jsem mu prodala desku Vanity Ink, bylo projevem zájmu o jeho osobu. Díky tomuto člověku jsem pak dostala možnost ochutnat jakousi místní kvasovou limonádu, či co to mělo být, co chutnalo asi tak, jako kdybyste zkapalnili celozrnný chleba. Bylo to odporné a nenašla jsem mezi známými nikoho, komu by se to chtělo vypít.. a tak tam kelímek zůstal netčen až do zavíračky. Mladík mezitím naštěstí na třetí pokus pochopil význam slova 'ne' a našel si dostupnější děvče.
Koncerty byly tentokrát nejlepší za celé turné, na tom se všichni muzikanti jednomyslně shodli. Alkohol tekl proudem a publikum si vytleskalo přídavek jak od SomBy, kteří byli na pódiu jako druzí, tak od Manzana, kteří šou uzavírali. Na poslední skladbu setlistu Manzana 'Mother Can't Rock' si pak vylezli na pódium téměř všichni Finové a spolu s nimi i několik místních metalistů. Jak jsem se dozvěděla další den ráno, to si někteří muzikanti ani nepamatovali.
Po skončení vystoupení a zabalení veškeré techniky začala volná zábava. Do místa dalšího koncertu bylo jen 400km, takže nebylo kam spěchat a řidiče jsme mohli nechat v klidu spát. A tak jsme další zhruba dvě hodiny strávili na diskotéce tancem na skladby různého žánru, od Roxette přes Scooter po Guns'N'Roses.
Loučení s fanoušky v Litvě proběhlo skoro v slzách, protože na koncert dorazili někteří staří známí, ale co se dalo dělat, byly už čtyři hodiny ráno.
Další cíl: Fontaine Palace, Liepaja, Lotyšsko.
|
