Tak jsme mu to zase spolkli i s navijákem. Tak by se dal jednou větou hodnotit čtvrteční koncert Edguy v KC Vltavská. Po nejnovějším albu „Age of The Joker“, které je možná v Čechách v top 10 žebříčku, ale pro mě je to jednoznačně nejhorší deska, a navíc poté, co museli kvůli Tobiho infekci zrušit pár koncertů, předvedli Edguy vystoupení, jaké bych rozhodně nečekala. Prokletá KC Vltavská, jedna z našich nejoblíbenějších saun, možná nebyla ten večer vyprodaná, přesto se průchod přes koncertní sál stával místy skoro nereálným ještě před tím, než vůbec něco začalo. A že jsme se měli na co těšit!

Mnohým přítomným vzal dech už James Kottak se svou kapelou, který se vřítil na pódium jen pár minut po osmé hodině a s ním se spustila rock´n´rollová smršť. Někteří muzikanti opravdu nejsou jenom jednostranně zaměření, a že i bubeníci dokáží zpívat, produkovat vlastní muziku a ještě se jevit jako zábavní a sympatičtí frontmani, právě tento bubeník Scorpions dokázal. Nejen, že show byla plná energie, ale i vtipných průpovídek týkajících se nejen následujících Edguy (kdy James poskakoval po pódiu v růžových chlupatých králičích uších). S Kottakem se Vltavské na pódiu ukázala svěží mladá společnost v podání sympatické kytaristky Stephanie Smith a basáka Nilse Wandreyho z Crack'n Up's. Za bicí pak usedl Francis Ruiz, známý například díky koncertování s kapelou Thin Lizzy.

Spousta fanoušků přišla hlavně na Kottaka a že těch, co už před koncertem hrdě nosili jeho trička nebylo zrovna málo, ale nakonec nejen jeho věrní, ale i ti s jeho tvorbou dosud neseznámení (mezi které jsem patřila i já), se po pár minutách pro jeho show nadchli. Kottak uzavíral svůj set romantickou písní zazpívanou právě s kytaristkou Stephanie, věnovanou Scorpions, Edguy, ale i Ronniemu Jamesi Diovi, nakonec jsme se ale dočkali i přídavku „Rock´n´roll Forever“, jež byl doprovázen i striptýzem, kdy se James nejprve zbavil jednoho trička, načež ještě druhého, aby ukázal stejně znějící text vytetovaný na svých zádech (a nápis Kottak egoisticky na hrudi). Poté, co se kapela za nadšeného aplausu odebrala z pódia, jsem usoudila, že Kottak a jeho parta nasadili laťku setsakra vysoko a nečekala jsem (ano, ten skepticismus), že by je mohli Edguy, překonat.

Jmenovaní pak na sebe nenechali dlouho čekat a víceméně na čas se objevili na pódiu s úvodní „Nobody´s Hero“ z poslední desky „Age Of The Joker“. Už z prvních tónů bylo jasné, že dnešní večer opravdu nebude ztráta času, i přes můj původní skepticismus. Nejsem velký (ani malý) fanoušek posledního počinu, ale podle reakcí publika bylo znát, že v KC Vltavská patřím opravdu k menšině. Fanoušci se okamžitě chytili a minimálně první řady true fans odzpívaly snad každou písničku. K mému velkému překvapení nebylo po Tobiho infekci ani stopy a zpěvák je opět ve skvělé formě. Na výšky si sice raději netroufal a když už nějakou dát musel, spíše ji tak trochu odvřískl, ale nebýt toho, skoro bych řekla, že zpíval na playback, opravdu velmi příjemné překvapení. Nové skladby zjevně jeho hlasivkám sedí lépe, ale dokázal se poprat i se staršími hity, které udělaly radost překvážně fanouškům dřívější éry Edguy. Koncert se pochopitelně neobešel bez Tobiho perverzních průpovídek. Když si pánové museli dát neplánovanou chvilkovou pauzu v první části setu, protože si Felix zrušil pravý pedál, dozvěděli jsme se pár detailů z jeho intimního života, jakožto i později, kdy nám Tobi vyprávěl romantický příběh o Dirkovi, který měl první sex v Čechách v roce 2008 právě s Felixem a to za zvuků „Land of The Miracle“.

O Edguy musím říct, že jsou dokonale profesionální kapelou, neboť je i po letech baví hrát. Hlavně na těch starších písních je vidět, že si koncert opravdu užívají. Během novinek jsme zase měli možnost zhlédnout Jensův kytarový um – nejvíc jsem se děsila, jestli opravdu singl „Robin Hood“ bude trvat nekonečně dlouho, ale nakonec se (středověká) mezihra konala pouze v avantasijovské „Rock Of Cashel“ a na živo působila docela úsměvně. Raději si odpustím další komentáře k novým písním, ježto se mi prostě nelíbí a ani jejich skvělé live provedení nezměnilo můj názor, přestože fanoušci si zjevně mysleli něco jiného a pro ně opravdu novinky skvěle fungovaly.

Z Tobiho perverzností jsme tentokrát přišli o samoosahávání, díky vystřižení „Save Me“ ze setu, nahrazenou pravděpodobně „Land Of The Miracle“ (za což já osobně dávám palec nahoru). Za to jsme byli jako vždy krmeni neskutečným množstvím hlášek. (Nikdy mě nepřestane fascinovat, že nikomu jinému to u nás nefunguje. Jakákoliv jiná kapela, která se pokouší s českým publikem komunikovat, většinou pěkně narazí, ale Tobimu buď všichni rozumí, anebo jenom jásají na jeho kukuč. Na čemž též asi něco je, protože když ohlásil, že budou hrát Robina Hooda a celá hala mlčela, stačilo, aby Tobi udělal ksichtík a dav se zase rozburácel). Ačkoliv jsme se všichni vařili ve vlastní šťávě, Tobi odběhal celý koncert ve svém kabátku a i když si pořád stěžoval, že se strašně potí, je mu horko a díky tomu v odposleších slyší divné zvuky, vypadal, že se tím spíš baví, než co jiného. (Mimochodem, kdybyste někdo hledal zvukaře Edguy, tak to je ten pán, co „vypadá jako ananas“.)

Drumsolo jsem Felixovi přestala žrát v dobách, kdy místo Imperial Macrh začal s Piráty z Karibiku, teď ale musím pochválit za originalitu, kdy nevykradl žádný filmový soundtrack, přesto ale desetiminutové sólo trochu ztrácelo smysl, takže jsem byla velmi ráda, když jsme se dostali do poslední fáze setu složeného už jen ze starších věcí. „Ministry Of Saints“ byla jediná skladba z předposledního alba a překvapivě narozdíl od novinek fungovala i pro mě. „Vain Glory Opera“, i když na začátku zprzněná Tobiho průpovídkami a nedotažená ve vokálních linkách do detailu (ale koho to zajímá, když to byla paráda?!), mi pak připomněla starou éru a já chtě nechtě musela zatlačit pomyslnou slzu, že se ty časy už nevrátí. Stejně u následující „Land Of The Miracle“, kterou zahráli v přídavku, i když Tobi sliboval, že předešlý song je poslední. „Ale vy jste stejně čekali, že se vrátíme, žejo?“ Po závěrečných „King Of Fools“ slíbil, že se opět vrátí do Prahy na příštím turné a my mu na oplátku museli slíbit, že příště už se nebudeme tolik potit. Nevím nevím, Tobi. Jestli to zase bude ve Vltavské, zda bude tvoje přání vyslyšeno.

Tobias Sammet je joker se vším všudy a jestli se kapela jen veze, i když by možná chtěla dělat něco jiného, na jejich vystoupeních to vůbec není znát. Nemůžu si stěžovat na jediný detail vystoupení (opomenu-li osobní nechuť k novinkám), Tobi byl vtipný, kapela skvělá, písničky standardně a zároveň zábavně odehrané a zvuk v mých místech dost slušný na to, aby mi nezkazil zážitek. Přesto, že byl zpěvák po nemoci, a že se ve Vltavské skoro nedalo existovat, sliboval, že kvůli tomu rozhodně nezkrátí set a že to není slib, ale fakt. Vypadal, že do vystoupení opravdu dává srdce a to nejen on, ale i ostatní – Eggiho výrazy během Tobiho průpovídek opravdu stály za to a když se někdo z fanoušků ozval, jaká bude v playlistu následovat píseň, dostal vynadáno, že tráví moc času na internetu. A to můžeme být rádi, že se Edguy nerozhodli koncert zrušit. Vážně, už jsme měli na mále, protože si nemohli postavit ve Vltavské bedny, na které by Tobi šplhal během „Superheroes“! – Tak jakoupak hezkou průpovídku jsem ještě zapomněla?

Playlist: Nobody´s Hero, The Arcane Guild, Tears Of A Mandrake, Pandora´s Box, Rock Of Cashel, Lavatory Love Machine, Behind The Gates To Midnight World (fakt to hráli?), Superheroes, Robin Hood, bicí sólo, Ministry Of Saints, Vain Glory Opera, přídavek: Land Of The Miracle, King Of Fools