Jestli jsem na konci devadesátých let nějakou kapelu opravdu miloval, byli to právě Američané ICED EARTH. Jejich logo zdobilo všechny mé školní sešity, jejich plakáty všechny mé zdi. Trojlístek desek „The Dark Saga“, „Days Of Purgatory“ (což je sice kompilace prvních alb, ale daleko lépe znovunahraná a hlavně nazpívaná!) a „Something Wicked This Way Comes“ jsou vrcholnými počiny, ve kterých geniálním způsobem fúzuje heavy a power metal s thrashem. Následné album „Horror Show“ už ale sugestivní kouzlo postrádalo a s každou další fošnou byl můj zájem menší a menší. A novinka „Dystopia“ na tom rozhodně nic nemění.
Ale moment, on už tam zase nezpívá Matt Barlow, který se před časem do kapely vrátil? No jo, nahradil ho nějaký Stu Block od progresivců INTO ETERNITY. Ovšem tentokrát není důvod truchlit, neboť Block má k Mattově hlasové charakteristice zatraceně blízko a většinu času se skutečně nedá poznat, že zde proběhla nějaká vokální výměna. Jestli je Shafferova tendence nalézt co nejshodnější hrdlo sympatickým krokem, nebo je tomu spíše naopak, nechám na soukromém posouzení každého z vás. Mně je to celkem putna, a to z jednoho prostého důvodu. Kvalitní (ne)intenzita hudební náplně totiž k tomu, abych cokoli nového stran této kapely nějak hluboce řešil, téměř vůbec nemotivuje.
 Protože pokud placka „Dystopia“ není příliš jiná po vokální stránce, po té hudební se nezměnilo vůbec nic. Urputná, ale přesto bezvýrazná dřevnatost riffů se Shafferových kompozic drží jako dítě bradavky už deset let a nejinak je tomu v roce aktuálním. Kdeže je ona neurvale melodická chytlavost alba „The Dark Saga“, sugestivní dravost a dynamika kompilačky „Days Of Purgatory“ či kombinace obého na fošně „Something Wicked This Way Comes“? Tento kompoziční um Shaffer potratil někde na přelomu milénia a teď už je schopen pouze paběrkovat tisíckrát přebrané nápady, jenž jsou poházené někde hluboko v tvůrčím second handu. Je to sice second hand dříve geniálního (ano, vůbec se toho slova nebojím!) skladatele, takže je nové album samozřejmě poslouchatelné a pro určitou skupinu fanoušků zřejmě pořád velmi přijatelné. Jenže je to prostě second hand, což znamená, že ty skutečně kvalitní žánrové spolky třeba hledat někde jinde. ICED EARTH už mezi elitu dávno nepatří.
|
