Zima začíná natahovat své mrazivé hnáty, buďme tedy styloví a koukněme se na noty kapele, která má toto roční období ve velké oblibě. Abych se přiznal, neměl jsem o ní do nedávné doby nejmenší tušení a musím tak poděkovat jedné dobré duši, jež mi ji doporučila ve fejsbukové skupině MELODIC POWER-SPEED METAL. Čímž máme hned jasněji o žánrovém zařazení, v případě této německé party jej ale musíme doplnit o škatuli folk a battle metalu s příležitostnou vložkou jemné symfoniky.
Zásadním elementem, který obepíná uvedenou stylovou směsici a jenž je rovněž hlavním pachatelem mých sympatií k této kapele, je ovšem slůvko melodie. Kompoziční vnady WINTERSTORMu jsou totiž hlavně líbivé a nic zbytečně nezašmodrchávají. Občasné stylizování do battle image je tak pouze okrajovou záležitostí, která naštěstí nemá nic společného s power metalovými spolky, jenž válku berou za něco smrtelně vážného a tomuto tématu podřizují úplně všechno, včetně zásadových (a často tak nudných) skladatelských postupů.
Náš zimní příběh je daleko přívětivější, čehož důkazem je hned úvodní intro. To dramaturgicky přesně graduje v podmanivém symfonickém majestátu a svojí úlohu navození správné atmosféry plní na výtečnou. Následný song "The Final Rise" pak jasně definuje hudební ubírání a cíl kapely. Znamená to nekomplikované, ale o to účinnější riffování, power-spídové změny tempa a také vkusné melodické klenutí (nejen) ve zpěvných linkách. Vokalista Alexander Schirmer rozhodně nemá tradiční hlasové zabarvení, v některých polohách dokonce evokuje Ozzyho Osbournea a pro osobitost WINTERSTORMu tak dělá obří službu.
Nenáročnost nabízeného materiálu je ovšem také slabinou. Tato tvůrčí cesta totiž vyžaduje kromobyčejnou nálož chytlavých motivů, a pokud se jich nedostává, stává se ona jednoduchost kontraproduktivní.
Některé skladby ("Winterheart", "Battlecry", částečně "Fortunes Blood") jsou tak až příliš bezvýrazné a kvůli absenci výraznějších melody prvků nemají moc co nabídnout. Povedenou sekci naopak zastupuje balada "Climb the Highest Mountains", jež je mimořádně podmanivá a rozhodně vám ji doporučuji jako kulisu k vytvoření "vlhké" atmosféry při dámské návštěvě. No a když budete sami, vohulte si (povedené) metalové kousky této desky a vydejte se všanc zimní náladě. V případě WINTERSTORMu vám nějaké omrzlny rozhodně nehrozí, za to ručím vlastní klávesnicí!
|
