Nápad jednoho z našich čtenářů mi vnuknul myšlenku na sepsání série recenzí této legendární americké grupy. Nebude to ovšem série kompletní, neb se bude týkat pouze trojice mnou nejoblíbenějších (a chronologicky za sebou vydaných) počinů kapely. Po nich šla dle mého názoru kvalita strmě dolů, a to takovým způsobem, že zkrátka nejsem ochoten pečlivě naposlouchávat všechna následující alba kvůli pár řádkům pro tento web. Pojďme tedy na to, prvním v pořadí je dílo z roku 1996, nazvané "The Dark Saga".
To je koncepčně inspirováno (zejména v Americe) populární komiksovou sérii "Spawn". Mozek kapely, kytarista John Shaffer, tak změnil svůj přístup a pokusil se do dříve lehce schématické tvorby vnést daleko rozmanitější dávku kompozičních prvků, mezi kterými vyniká zejména temná atmosféra plná thrashově kousavých riffů, a rovněž mimořádně nápadité melodično, které se rozlévá celým obsahem desky. Nejzásadnější změna ovšem proběhla ještě někde jinde. Byla to výměna vokalisty, když tuto úlohu převzal (už na desce "Burnt Offerings") zrzavý hromotluk Matt Barlow. A výstup mezi metalovou elitu tím byl definitivně odstartován.
Mattův hlas bez problému obsáhnul všechny vokální polohy, jež John vymyslel pro dramaticko-lyrický příběh desky. Nejlepší pojmenování Barlowowa talentu je možné ukrýt pod slůvko epický, a to nejen zmíněným rozsahem, který je hluboký jako Macocha a vysoký jako Burdž Chalífa v Dubaji, ale zejména výrazem, jenž je schopen rozdrtit i ty nejtvrdší horniny světa, Ze slušnosti tedy opomineme z dnešního pohledu malinko roztěkané Mattovo chování, když kapelu po určité době opustil, aby se posléze vrátil a zase jí opustil (mezitím si však stihnul vzít Shafferovu ségru, takže stran osobních vztahů zůstává vše v nejlepší pohodě). Pravdou totiž je, že s Mattovým nástupem započalo zlaté období ICED EARTH (ze kterého tahle banda čerpá dodnes), a s jeho (prvním) odchodem vlastně i skončilo.
Placka "The Dark Saga" má tu obrovskou výhodu, že její ozvučení po 15ti letech ztratilo jen minimum ze svého důrazu. Nic tak nebrání užívat si mimořádně koncentrovaný a kromobyčejně zdařilý výtrysk Shafferova umu znova a znova. Temná atmosféra vrhá stín na každý tón desky, díky více než častým melodickým paprskům se ale nedá mluvit o depresivní beznaději, na to mají patent spolky jiných metalových žánrů. Řezavá agrese kytarových riffů podává svalnatou pracku hitově chytlavým momentům a vše jede v dokonalé buddhistické rovnováze. Výsledkem je série bravurních a mnohdy i geniálně vystavěných skladeb, které mají dodnes své neotřesitelné místo v koncertních playlistech.
Řeč je o úvodní titulce, kterou rozjíždí plíživé tempo doprovázené zlověstným Mattovým šepotem, aby se vše brzy přelilo do výše zmíněné, agresivně/melodické akční jízdy. Na koncertech můžeme zaslechnout i "Violate" či "Vengeance Is Mine", skutečnou perlou schopnou ozářit každý živý set je ovšem duo jiných skladeb. Ať už je to "I Died for You" nebo závěrečný opus "A Question of Heaven", oba tyto kousky se dají bez nejmenší nadsázky označit za brilantní skladatelské majstrštyky, které několikrát uvedené sousloví agrese a melodie přivádějí k božské dokonalosti. Jímavé a strhující, drtivé a omamné, kulervoucí a smyslné, všechny tyto dvojičky k uvedeným písním přesně sedí. Ve své kompoziční struktuře jen těžko hledají konkurenci a znamenají tak jeden z vrcholných momentů metalového žánru. Pro takové skladby má smysl BÝT.
|
