Zombíci Hammerfall v neděli ve Vltavské ukázali, že na pódiu to pořád dokáží rozjet jako zastara a že se úroveň jejich koncertů od roku 2009 zvedla. Ačkoliv pro mě osobně je jejich poslední album nesnesitelné, o jejich live show už to říci nemůžu. Přes to, že neděle večer není pro mnohé nejlepší termín koncertu, fanouškovská základna je u nás dostatečná na to, aby Vltavská nezívala prázdnotou.

Moderní death metalová formace Death Destruction je sice tvořená ze známých jmen, přesto je poněkud zvláštní vidět takovouto kapelu vedle následujících. Proto poměrně překvapilo, že během jejich setu se rozpoutal celkem slušný kotel a hádám, že někteří návštěvníci dorazili právě kvůli nim. Kapela teprve letos vydala první placku, ale právě proto, že její členové už mají spousty zkušeností odjinud (dva bývalí členové Evergrey, bubeník Jonas Ekdahl a kytarista Henrik Danhage ve společnosti ex-zpěváka Nightrage Jimmieho Strimmela, který na heavíkové fanoušky se svojí image působil asi poněkud zvláštně, doplnění o Fredrika Larssona z Hammerfall, tím pádem každý večer zvládajícího dvě vystoupení) dokázala podat energií nabitý výkon a rozproudit atmosféru.

Na dánsko-švédskou formaci Amaranthe, hrající moderní (pop)metal, jsem byla vpravdě zvědavá. Bohužel se na začátku potýkali s problémi ohledně zvuku a zpěvačku Elize a jejího kolegu Jakea během prvních pár skladeb vůbec nebylo slyšet. Zdá se, že i přes pár zkušeností na pódiích například po boku Kamelot, je Elize ještě trochu nesvá a chvíli jí trvalo, než se sžila s tím místním. Také pro tři zpěváky není zrovna příjemné, když se musejí tlačit na polovičním pódiu a ještě okolo předsunutých bicích. Možná pro to další vokalista Andy, který prezentuje tu tvrdší stránku vokálního projevu, víceméně postával na jednom místě a chvílemi připomínal Ježíše – nejen zmučeným výrazem. Zbytek kapely ale působil energicky a brzy se i Elize, která naživo zpívá skoro stejně dobře jako na desce, chytla a druhá půlka velmi krátkého setu (rozhodně by si zasloužili více prostoru) už stála za to.
Playlist: Leave Everything Behind, Enter The Maze, 1.000.000 Lightyears, Automatic, Call Out My Name, It´s All About Me (Rain), My Transition, Hunger

Američané Vicious Rumors jsou u nás poslední dobou častěji než doma, ale konečně až dnes se představili publiku, které si opravdu zaslouží. Bylo to vidět i na samotné kapele, že si koncert opravdu užívá a i když se fanoušci ze začátku stavěli k tomuto klasickému heavy metalu s trashovými prvky trochu vlažně (popravdě pařit se na tuto muziku příliš nedá), minimálně během pauz mezi písničkami nadšeně jásali. Vicious krátce před turné vyměnili kytaristu a na místo Kiyoshiho Morgana vzali s sebou ex-člena kapely, Thaena Ramussena, který se ukázal jako vynikající volba. Se vším respektem ke Kiyoshimu, tento pán opravdu, ale opravdu s kytarou umí. Když dozněly poslední tóny a kapela se měla k loučení s publikem, stala se ale neočekávaná věc. Zakladatel a kytarista kapely Geoff Thorpe se rozhodl, možná za nedostačující výkon (vtip, protože frontman se prezentoval skvěle jako vždy) přizabít zpěváka Briana a srazil ho k zemi. Zbytek kapely samozřejmě neváhal zpěváka dorazit a tak dostal ještě pěknou nakládačku od basáka Stephena, až ho nakonec musel mrtvého z pódia odvláčet technik.
Upozornění pod čarou: Během tohoto koncertu nedošla k fyzické újmě žádná zvířata, ani lidé. Zpěvák po koncertě spokojeně běhal rozdávat podpisy na merchstánek.
Playlist: Don´t Wait For Me, Digital Dictator, Minute To Kill, Murderball, Lady Took A Chance, Abandoned, Let The Garden Burn, Hellraiser, Soldiers Of The Nigth

Po chvilce strpení se na pódiu setmělo a jako mají správné mrtvoly vylézat za tmy, tak i za tmy nastoupili Hammerfall, aby během „Patient Zero“ z nové desky Infected, dostáli černo-rudé image. Naštěstí jen díky osvětlení. Kapela se díkybohu za chodící (v jejich případě dokonce běhající) mrtvoly nevydává. Trochu jsem se bála, že setlist bude přeplněn novinkami, nakonec jsme se ale dočkali i osvdčených hitů jako „Blood Bound“, „Renegade“, „Last Man Standing“ a dokonce se do setu vrátila i balada „Allways Will Be“. Hammerfall dokázali, že i se starými skladbami si dokáží poradit a já osobně si na ně opět poopravila názor. Možná někteří naši čtenáři vědí o mém velmi negativním postoji k této kapele, ale už po Metalfestu 2010 se začal můj názor poněkud měnit a i tentokrát musím uznat, že Hammerfall se vrátila síla a snad i radost z hraní, protože jejich vystoupení stále plné pobíhání a šplhání po nastavených rampách, má nějakou atmosféru a náboj. A dokonce i vtip, který tentokrát přidal bubeník Anders, který odehrál dva songy poslepu s ručníkem přes hlavu. Trochu mě zklamala absence mé oblíbené skladby „Glory To The Brave“, kterou dle starších playlistů na předchozích koncertech odehráli, ale tak i tak dávám Hammerfal za jejich show palec nahoru.
Playlist: Patient Zero, Heading The Call, Any Means Necessary, B.Y.H. (Bang Your Head, Blood Bound, Let´s Get It On, Last Man Standing, Renegade, Allways Will Be, Dia De Los Muertos, Riders Of The Storm, Steel Meets Steel, Legacy Of Kings, Let The Hammer Fall, The Dragon Lies Bleeding, The Templer Flame, přídavek: One More Time, Hearts On Fire