Norsko je nejen vyspělá země s nádhernou krajinou a pohádkovou historií, ale je také plná Norů (ne, vážně?). Šílených Norů, a to v dobrém i špatném smyslu tohoto slova. Pokud jde o norskou muziku, velmi často můžeme narazit na naprostý klenot. A za takovýto nablýskaný a pořádně obroušený a opracovaný diamant bych směle označila novou desku progresivců Leprous s názvem "Bilateral" a svérázným netypickým obalem, podle kterého by jen málokdo usoudil, že se jedná o metal.
Jde již o třetí dlouhohrající placku seveřanů, sice mladých věkem, ale zato bohatých zkušenostmi. Pánové za sebou mají koncertování jako doprovodná Ihsahnova kapela, který je známý nejen black metalistům díky Emperor, ale v současné době i milovníkům temnější progrese. Na předchozím album Leprous „Tall Poppy Syndrom“ se kapela nechávala inspirovat různými žánry, na novince by se dalo říct, že poněkud zvolnila a zjednodušila styl, také se odprostila od přehnané inspirace death metalem, nikoliv však od prvků z jiných nemetalových stylů. Tím ale nepoklesli, naopak, v čele s vynikajícím zpěvákem (a zároveň klávesistou) Einarem Solbergem, který vyluzuje opravdu zajímavé zvuky, se vyšplhali ještě o pár laťek výše a pro publikum tak získali punc dokonalosti.
Možná, že změnu na „Bilateral“ trochu zapříčinil i mladičký basák „ukradený“ další norské genialitě, původně nazvané Aspera, krátce na to přejmenované na Above Symmetry. Ke spolupráci na desce tentokrát přispěl svým hlasem jako host právě Ihsahn, a to v písni „Thorn“, která je „nejděsivější“ sklabou na albu. Instrumenty jako trubky dodávají písni atmosféru, až se ježí chloupky na zátylku. Nejpřímočařejší věcí je bezpochyby song „Restless“, vhodně zvolený k natočení naprosto šíleného klipu.
Jakkoliv se ze všech prvků hudby i vizuální stránky alba, či právě zmiňovaného videa musí zdát, že kapela je skvadra totálně sjetých šílenců, právě pod tímto "pozlátkem" se skrývá genialita.
Na progresivu je krásné, že čerpá ze všech možných žánrů, až někdy tápeme, odkud se ty nápady vůbec berou. Každá jednotlivá píseň na „Bilateral“ je perla sama o sobě, dohromady pak tvoří bezchybný náhrdelník. Marně bych na desce hledala nějaké slabé místo. Dle mého mínění se „Bilateral“ může směle zapsat mezi desky roku a není divu, že kapela sklízí jedno vysoké hodnocení za druhým.
|