Jedna z nejlepších power/prog metalových kapel současnosti je zpět s novým albem. Od toho minulého přitom uplynul pouhý rok (a na následujícím s názvem „Stigmata“ už se maká), což by mohl být u jiných spolků problém, v tomto případě je ale tato rychlá kadence velmi příjemnou skutečností, neboť tvůrci ARRAYAN PATH oplývají mimořádným kompozičním talentem, který evidentně nedovolí podlézt vysoko nastavenou laťku kvality. Důkazem budiž právě novinka „Ira Imperium“, která za skvostným počinem „Terra Incognita“ z loňského roku nezaostává ani o jeden jediný jakostní milimetr.
Jedinou zásadnější změnou tak zůstává úprava názvu, když k původnímu ARRYAN PATH přibylo další písmenko „A“ (důvod této rošády mi není znám). Jinak se opět můžeme připravit na strhující metalovou jízdu, jež ve svém osobitém pojetí představuje ideální alternativu pro všechny, kterým se zdá obsah většiny vycházejících desek tak nějak „splývající“. Kyperská parta do své tvorby vnáší řadu originálních motivů, často spjatých s orientálně/folkovými prvky, ve kterých se slévají kočovné cesty několika významných národů. Lyrická složka pak vypichuje jejich hrdiny, jako je Kateřina Aragonská, alžírský rek Abd al-Kádir nebo perský velitel Mardonius. Už výčet těchto jmen podvědomě zavání majestátní epikou, což hudba ARRAYAN PATH reflektuje tím nejdokonalejším možným výrazivem.
Ano, epika je zcela zásadním elementem. Její přesně dávkované rozvrstevní přitom atakuje mety, které stanovili IRON MAIDEN se svými legendárními opusy, jako byl „Hallowed Be Thy Name“, „Seventh Son Of A Seventh Son“ a další. Je to samozřejmě zčásti dílem hudby, ještě větší zásluhu na epickém vyznění ovšem můžeme přičíst zpěvákovi Nicholasi Leptosovi. Ten si se svým hlasem dělá co chce, přičemž jeho základní zabarvení pro mě znamená nejpříjemnější posluchačský zážitek, a to hned vedle samotného Matta Smithe z THEOCRACY. Leptosův projev zastiňuje i hostujícího Tonyho Martina (ex-BLACK SABBATH), což je důkaz z nejjasnějších. Nicholas tvoří (vedle většiny hudby) veškeré vokální linky, a je opravdu obdivuhodné, jaké množství strhujících melodických klenutí dokázal opět vymyslet. Album "Ira Imperia" je tak především výsostně ZPĚVNÝM počinem.
O samotné hudbě se ovšem mluví velmi těžko. Průnik do ní vyžaduje několik důkladných poslechů, což je cesta, kterou si každý musí projít sám a nějaká recenzentova slova na tom mnoho nezmění. Zkuste třeba nejprve přímočarému power metalu nejbližší a tedy nikterak komplikované skladby, jako je (málem thrashový) náhul „Amenophis“, nebo duo písní „77 Days ’til Doomsday“ a "Lost Ithaca", jež v sobě ukrývají doslova hitově svůdné motivy. Po těchto zážitcích pro vás možná budou propracované struktury ostatních songů daleko přístupnější. Já vás k tomu motivuji konstatováním, že jde zase o jednu z absolutně nejlepších power (prog) metalových nahrávek letošního roku. Stačí vám to?
|
