Prvotní Strach je zpět s další plackou a já rovnou upozorňuji, že pokud čekáte cokoli nového, tak si překlikněte na server Novinky.cz nebo něco podobného. Je to ostatně jasně patrné už při pohledu na (opět trapně schématický) obal desky, přičemž hudba je na tom úplně stejně. V podstatě bych mohl pouze zkopírovat základní esenci recenze minulého alba „16.6 (Before The Devil Knows You're Dead)“ a bylo by vymalováno (vypsáno). Ale protože mě datlování na klávesnici zadarmo z nějakého ujetého důvodu baví, budu pokračovat dál a novinku „Unbreakable“ podrobněji rozpitvám.
Vězte tedy, že německá mašina jede po těch nejtradičněji zajetých kolejích a příjemně experimentálním odbočkám ve směru alba „New Religion“ není věnována sebemenší pozornost. V praxi to znamená klasický nános riffově zatěžkaných skladeb, které mozaikovitě prokládají písně vzletnější a zpěvné. První část desky se ovšem nese jednoznačně v duchu první sekce, když se v zuřivém heavy/power metalovém znění odehrají hned čtyři úvodní songy. Ve spojení s dutými refrény je to opravdu běsná nuda a album tak shledávám smysluplným až od skladby číslo pět, nazvané "And There Was Silence".
 Ta konečně uvolní kompoziční otěže, což v případě této kapely automaticky znamená příval líbivých melodií a motivů. V tomto odlehčení se pro změnu odehrají čtyři po sobě jdoucí kousky. Nastolenou dynamiku malinko naruší devítka „Marching Again“, která se nachází někde na pomezí výše zmíněných kategorií. Následuje balada „Born Again“, což je hudební formát, jenž PRIMAL FEAR vždy uměli, a také tentokrát je vše v naprostém cajku. Závěrečné duo tracků se ale bohužel navrátí k úvodnímu bezvýrazu, a tak se vydařená část alba stává zhruba třetinovou. A to je zatraceně málo.
|
