FANTASY OPUS - Beyond Eternity (2009)
Kapely v dnešním triu minirecenzí vezmeme pěkně podle abecedy, které bude v tomto případě podporováno i chronologickým pořadím dle roku, kdy jednotlivé desky vyšly. Nejstarším počinem je tedy debutová a stále jediná fošna portugalských power (a trochu prog) metalistů FANTASY OPUS. A proč nám stojí za to se vracet ke tři roku staré nahrávce? Protože je zde často cítit nemalý potenciál, který se do nejkvalitnějšího momentu povedlo přetavit zejména v úvodní skladbě a rovněž klipovce (odkaz pod recenzemi) "Mystic Messenger". Ta je příjemným zákuskem, kterému melodicky zaměřený posluchač jen stěží odolá. Další písně jsou na tom však o poznání bídněji...
Následný kus "Sacred Trilogy" zaujme pouze klenutím sólového trylku, trojka "Path Of Destiny" a balada "Higher State Of Mind" už ale nudí celé. Poté přijde na řadu šest songů ukrytých do konceptu s názvem "Warrior's Call". V něm se dočkáme speed metalu, neoklasiky i lehkého progu, jenže je to vše smícháno v podivný maglajz, jenž akutně postrádá chytlavé motivy. A přesto se nedá řici, že by to byl úplný shit, jen se autoři utopili v ambicích, kdy toho chtěli v každé skladbě nabídnout tolik, až jejich hudební přínos učinili téměř nulovým. Když se dokáží při tvorbě druhé desky malinko zklidnit a své tvůrčí schopnosti dramaturgicky vypilovat, může z toho být podstatně zajímavější příběh. Takhle jde jen o čirý průměr.
5/10
GALNERYUS - Phoenix Rising (2011)
Předloňská deska "Resurrection" těchto japonských power/neoklasiků byla velmi zdařilým kouskem. Novinka za ním bohužel kvalitativně dosti zaostává. A přitom vše začíná tak slibně! Intro "The Rising" přesně naladí a další dva nátisky "Tear Off Your Chain" i klipovka "Future Never Dies" představí GALNERYUS ve (na jejich poměry) vrcholné formě. Jenže pak se něco stane a od položky číslo čtyři se začne atraktivnost skladeb snižovat s téměř matematickou přesností. Pozornost sice občas povzbudí nějaký ten působivý moment (nejčastěji refrén), v celkovém měřítku jde ale o pozlátkově načančanou nijakost, tak nechvalně známou z produkce většiny japonských kapel. Zatoužíte-li tedy po nějakém metalu z tamějších končin, pusťte si raději DRAGON GUARDIAN nebo poslední fošnu LIGHTNING - Justice Strike, váš hudební zážitek bude daleko výživnější.
5,5/10
RIZON - Masquerade (2012)
Zdá se, že prostor, odkud se neustále vynořují alespoň trochu zajímavé kapely, je nekonečný a lidskými schopnostmi komplexně zcela nezachytitelný. Jak si jinak vysvětlit existenci švýcarských RIZON, jejichž žhavě akutální fošna "Masquerade" znamená již třetí diskografický zářez, přesto se o její existenci dozvídám až nyní, a domnívám se, že většina z vás na tom bude obdobně. Možná to bude tím, že ona výše zmíněná hudební zajímavost je sice přítomna, ale nikoli tím burcující způsobem, který by Švýcary posunul o několik jakostních levelů nahoru, kde by se o nich dozvědělo daleko širší metalové publikum. Ačkoli metalové...v případě RIZON jde spíše o mix melodického heavy metalu s rockem, ve kterém hrají hlavní roli pěvecké duety (průměrného) Matthiase Götze a (výtečné) zpěvačky Serainy. Kompoziční vrcholy jsou zpravidla soustředěny do refrénových partů (zde zejména "Masquerade", "Out Of Nowhere" či "Time After Time"), které jsou mnohdy koncertně zpěvné, horší to ovšem je se zbytkem skladby, kdy o chytlavost zavadíme jenom málokdy. Např. klenutí slokových linek Švýcarům moc nejde, a to je pak celkem jedno, jak dobrý je chorus, neboť nás song přestane zajímat ještě před jeho nástupem. Navíc novinka postrádá jednoznačnější hit, kterým byl na předešlé fošně "Sudden Life" (kterou jsem si dodatečně poslechl) třeba kus "Gates Of Oblivion". Méně než šest bodů si album "Masquerade" rozhodně nezaslouží. O moc víc ale také ne.
6,5/10
|
