CRUSHER - Endless Torment (2012)
A máme zde po delší době sérii thrash metalových novinek. Na debut této ukrajinské party mě velmi navnadil drtící klip ke skladbě "S(k)atanic Ride". To je prvotřídně nadupaná žánrová skluzavka, na jejímž riffovém podkladu si prdel nejradostněji svezou příznivci old school thrashe (s lehkou příměsí crossoveru). Sound tohoto videa má skvělý říz, jenže ouha, samotné CD je z nějakého záhadného důvodu ozvučeno bídněji a i v tomto ohledu znamená určitý návrat do osmdesátých let. To už však výhoda rozhodně není, neboť retro thrash metalu může dodat aktuální smysl právě moderní zvuk. Škoda, ačkoli poslouchat se to s přivřením jednoho ucha samozřejmě dá. Výše zmíněný klip zároveň platí za nejlepší song nahrávky, zbytek je ovšem také velmi schopný. Dojem malinko kazí pouze půlhodinová stopáž, což není nic moc, zde je do ní navíc započítán i zhola zbytečný cover "Jesus Saves" od SLAYER. Jinak ovšem doporučuji.
7/10
NECRONOMICON - Invictus (2012)
Němečtí veteráni přicházejí se sedmým studiovým počinem. A vyzrálé bardovství mentorsky čpí z každé skladby. Jenže je zde jedno podstatné "ouha!". Navzdory přítomné kvalitě se mně obsah desky "Invictus" ne a ne dostat pod kůži. Pozornost často zbystří nějaký chytlavý motiv, nejčastěji ve formě precizně nasekaného riffoviště (úvodní titulka, slayerovsky nafrázovaná "Bloody Bastards", dále "Pandora's Box" a závěrečný kus "Possessed By Evil"). Hudbou prostupují asociační (a jistě ne vykradené) vlivy kapel ARTILLERY, ANNIHILATOR (to pokud se melodií týká), a také OVERKILL nebo EXODUS (míra agrese a technické preciznosti), s občasným zásahem post-thrashové moderny a groovu ("Unleashed"). Příjemný je žánrový odklon devátého songu "Before the Curtain Falls", jenž je vystavěn na hard rockovém (!) základu. Ale ani toto osvěžení nedokáže zvrátit schématičnost aktuálního matroše, na čemž má jistě podíl i nijak variabilně zajímavý Freddyho vokál. Díky tomu se většina písní zdá být delšími než ve skutečnosti jsou. Výsledné hodnocení, které bude zřejmě pro někoho hodně přísné, je tedy reflexí těchto smíšených pocitů.
6,5/10
SACCAGE - Death Crust Satanique (2012)
A vítězem dnešního trojboje se stává: debut kanadských prasat SACCAGE! Milovníci pekelně zčernalého thrash metalu (viz např. TOXIC HOLOCAUST), nastavte uši na nejvyšší slyšitelnost. Deska (s parádně libozvučným názvem) "Death Crust Satanique" servíruje porci zmíněného subžánru v luxusní a zejména nesmírně šmrncovní kvalitě. Jedenáctka skladeb má kurevskej říz, jenž atomovým efektem smete vše křesťanské v okruhu minimálně dvaceti metrů od místa poslechu. Celoplošně přítomný punkový odér zase všemu dodává patřičný punc anarchistické nasranosti. Zkrátka tohle je výjimečná placka, jejíž kvality nejlépe doceníte maximálně ohuleným volume (třeba při sjetí na domovských stránkách kapely, kde jsou VŠECHNY songy ke slyšení). I přes velké okouzlení je ale na druhou stranu nutné přiznat, že právě ona urputná masakrálnost je také drobným negativem, když činí některé kousky poněkud nepřehlednými, takže poslech celé (jakkoli krátké) desky na jeden zátah může zavánět lehkým zmagořením. Po menších dávkách to však má přesný účinek, jenž vás dobije na dlouhé hodiny dopředu.
7,5/10
|
