ARKANIA - La Bestia Dormida (2012)
Ze španělských končin přichází stále větší počet zajímavých nahrávek, pročež jim dnes věnujeme hned celý recenzentský miniblok. ARKANIA vydává již třetí desku, což se projevuje skladatelskou konzistencí, jež protkává většinu tónů a v daném směru je jednoznačně nejvyzrálejším dílem tohoto článku. Dominantou jsou zpěvné refrény a příjemné (ale nikoli přehnané) množství speed metalového tempa. Vrcholné momenty nalezneme v úvodní titulce, dále trojce "Armageddon", baladické "Los Ojos Del Alma" a závěrečné (hitově nejkoncentrovanější) skladbě "Armas De Cristal". Ostatní songy znamenají tu více, tu méně přesný zásah do srdeční soustavy všech fanoušků melodického power metalu, ani v jednom případě však nejde o vyložený průser. Každopádně slušná deska!
7/10
EDHELLEN - Sombra y Anhelo (2011)
Zde už nám kvalita kompozic občas zadrhne, přesto jde pořád o dílo hodné silného doporučení, neboť známky schopného autorství jsou všudypřítomné. Jde o debut se silným symfonickým po(d)kladem, který ve své epice atakuje spektakulárnost filmového soundtracku (třeba Pirátů z Karibiku). Atmosférické intro správně navnadí a následné tři kousky tento nápaditý směr jenom potvrdí. Poté se jakostní nestálost rozvibruje daleko kolísavěji a potrvá až do deváté písně, jíž je paušálně zdařilá balada "Entre Cielo y Mar". Ještě lepší forma přichází z předposledním trackem "Tras las llamas". Úžasně vygradovaná melody vyhrávka zve na vrcholný moment alba, jenž nám definitivně dosvědčí, že v těchto mladících skutečné vězí tučné skladatelské střevo, a pakliže se napříště více zkoncentrují, může z toho být subžánrová lahoda vysoké kvality. Takhle je to sice sedmička, ale s hodně odřenými hranami.
7/10
QUINTA ENMIENDA - Ne Bis In Idem (2010)
Tato kapela je tvořena hudebníky dnešních (a nedávno recenzovaných) PHOENIX RISING. Proč došlo ke změně názvu už po jednom albu? Oficiální důvod neznám, ale dle selského rozumu se dají příčiny tohoto rozhodnutí hledat v subžánrovém přehození vyhýbky. Takže zatímco PHOENIX hrají epicko/symfonický power metal, QUINTA tvořila daleko méně spektakulární, o to však ambicióznější power/prog. Melodie jsou stále na pořadu dne, jejich základ je ale uhlazenější a také poněkud konzistentnější než je tomu u díla "MMXII". Jinak se ale větší jakostní výkyvy nekonají, to znamená že je nám nabídnuta várka mnohdy velmi nápaditých melodických motivů, v celkovém měřítku to však, stejně jako v případě PHOENIX RISING, v hlavě na moc dlouhou dobu neuvízne.
6,5/10
|
