Když jsem viděla obal debutového alba téhle úplně neznámé bandy, řekla jsem si: Páni, to je paráda! To musím slyšet. Naštěstí se v tomhle případě nepotvrdilo známé pořekadlo „navrch huj a vespod fuj“ a hudební náplň, kterou tenhle úžasný postapokalyptický cover skrývá, je nadmíru zajímavá a poutavá. Ostatně, Norové dělají z velké většiny muziku trochu jinak, než zbytek světa a progu se u nich poslední dobou opravdu hodně daří. Proč tedy nevydat debut, který obsahuje jenom čtyři skladby a jedna z nich má rovnou přes půl hodiny?
Na své si tu přijdou především fanoušci Pagan´s Mind nebo Dream Theater, ačkoli vlivů tu najdeme hromady. Hodně výraznou roli hrají na celé desce klávesy. Každá skladba začíná nějakým klávesovým motivem, který se následně táhne a klikatí skrz celou její strukturu a nabaluje na sebe překvapivé množství rozmanitých nápadů. Tom-Vidar Salangli, který obstarává na desce vokály, sice není obdařen nijak oslnivým rozsahem nebo originální barvou hlasu, ale s tím, co má, umí skvěle pracovat, takže v kontextu hudby vyznívá jeho vokál velmi příjemně.
V případě Dimension Act se i přes dlouhou stopáž téměř všech skladeb nemusíme bát nějaké rozvleklosti a zadumanosti – většinou totiž převažuje vliv power metalu a celé to pěkně odsýpá. Základní linie skladeb je v podstatě jednoduchá, dá se identifikovat nějaký refrén (ačkoli nikdy nevyčuhuje ze skladby zbytečně moc oproti zbytku). Paradoxně nejchytlavějším motivem se pyšní vůbec nejdelší skladba na albu, poslední „Drawing the Lines of Mortal Existence“, kterou kapela vnitřně rozdělila na šest částí, které ovšem spojuje podobný motiv a tudíž celý tenhle hudební kolos drží pohromadě. První část trvá celých osm minut a je kompletně instrumentální, takže je třeba se na ni obrnit malou dávkou trpělivosti. Pak už to ale stojí za to!
Norové na svých stránkách uvádějí, že na debutu pracovali celé čtyři roky. Průměr jeden rok na skladbu dal materiálu opravdovou vyzrálost a je cítit, že všechno je do detailu promyšlené a vypilované k dokonalosti. Slovo perfekcionismus mi při poslechu přicházelo na mysl opravdu často. A také si nemůžu odpustit jednu asociaci s názvem desky. I když je mi jasné, že tady je tématem manifestace lidského pokroku jako takového (a to ještě v negativním slova smyslu), napadlo mě, že kdyby byl progressive metal básnickým směrem, tohle album by se směle mohlo stát jeho manifestem. Mám pocit, že pod hlavičkou Dimension Act se budou do budoucna dít velké věci. A já jim u toho budu fandit.
|
