Father Golem, španělská progressivní partička, má sice podle všeho na kontě už třetí album, ale jak ta předchozí, tak i novinka „I/O“ byly vydány ve vlastní produkci a tak nemůžete čekat, že se k vám dostanou díky nějaké masivní promo kampani. Jednoznačně ale stojí za pozornost, pokud vás baví technický prog, hodně postavený na kytarách, který zároveň není skoupý na melodie. Každopádně, i když se jedná o vlastní produkci, a i když kapela pochází z oblasti, kde příliš žánrových kolegů rozhodně nemá, jde tady o vysoce konkurenceschopnou desku, která má co říct a není zbytečně srážena špatným zvukem, jaký by se možná dal očekávat.
Hned první skladbou „Perfect Chaos“ mi pánové připomněli své norské kolegy Divided Multitude, kteří podobně umně dokáží pracovat nejen se sekanými riffy, ale také se štěkavým vokálním projevem. Když bych popřemýšlela o vlivech, které tu najdeme, bylo by jich hodně a ke všemu ještě pěkně různorodé. Vedle zmiňovaných DM mi přišli na mysl Tool, ale třeba také naprosto překvapivě Rage Against the Machine (jedna pasáž ve skladbě „Last Man on Earth“) nebo snad ještě překvapivěji Genesis, díky tomu, že Dani Castro v některých pasážích zní úplně jako Phil Collins. Na jeho vokál je každopádně třeba si chvíli zvykat, ale jeho variabilní technika vás aspoň nebude nudit, na to se můžete spolehnout.
Celkově chce album trochu času, protože patří k těm hůře stravitelným. Pouze jedna ze skladeb má pod sedm minut a Father Golem se vůbec nerozpakují použít v každé naprosto odlišné postupy. Zatímco taková „Circle of Light“ nabízí maidnovské kytary, je na poměry kapely hodně chytlavá a obsahuje navíc také klasické kytarové sólo, což v jiných skladbách prakticky využito není. Následně pak dojde například na skladbu „Infrared“, která je naopak příjemně zahloubaná (v pomalých pasážích je kapela vůbec silná), je podkreslena nádherným klavírem a na konci můžeme dokonce slyšet saxofon, při kterém se člověku musí vybavit srovnání s Dream Theater. V závěrečné dvojskladbě „The Evercycling Journey“ nám pak kapelu pro změnu doprovází smyčce.
Father Golem umí pracovat s dramatickými pasážemi, to jim nelze upřít ani náhodou. Stejně tak oceňuji, že je deska na míle vzdálená typické španělské produkci, která mě obecně moc netankuje. Chce to trochu trpělivosti, ale můžete se spolehnout, že opakovanými poslechy bude tahle deska růst. Je to velmi příjemné album, kterému nechybí nápady, ani hráčské a kompoziční dovednosti. Milé překvapení.
|
