Pokud jde o první čtyři alba, nedám na Mystic Prophecy dopustit. Když má člověk chuť pustit si něco, co pořádně sype a moc se s ničím nepáře a přitom něco, co je zároveň chytlavé a ještě tlačené o třídu výš parádním pěvcem, nemůže s touhle partou udělat chybu. Jenže od „Satanic Curses“ z roku 2007 začíná tahle mašina trochu ztrácet výkon. Ani jedna z desek, které kapela od té doby vydala, není vyloženě špatná, jen to prostě začíná trochu nudit tou jednotvárností, která vás už nedokáže nadchnout, jakkoli poctivě je udělaná. To bohužel platí i pro novou placku „Ravenlord“. Kdybych si místo ní omylem pustila předchozí album „Fireangel“, asi bych si toho vůbec nevšimla.
Nechápejte mě ale špatně. Kapela opět přichází se solidním materiálem, který má svoje kvality. Riffy jsou ostré jako břitvy (díky čemuž má album už tradičně mírně thrashový nádech), většina skladeb je ozdobena mohutnými sborovými refrény a Roberto Dimitri Liapakis má nádherný silný hlas, který dodává hudbě na hutnosti. Album si pustíte a ono se kolem vás provalí a zanechá vám v hlavě dokonce i pár dobře zapamatovatelných nápadů. To je všechno v naprostém pořádku.
Dokud jsou refrény opřeny o pořádné melodie, není prakticky co vytknout, pokud vám nevadí, že už jste to někde na předchozích deskách slyšeli. Ale věci typu „Ravenlord“, při které si spokojeně podupávám, „Eyes of the Devil“, která má příjemně klenutý refrén a zdobí ji parádní kytarové vyhrávky, hodně povedená intenzivní „Endless Fire“ nebo „Hollow“ – všechno šlape takovým způsobem, že vám absolutně nebude vadit mírné recyklování vlastních osvědčených postupů. Jenže, i přes velmi krátkou stopáž vás to nejpozději při „Cross of Lies“ prostě začne nudit. A ani průměrný Ozzyho cover „Miracle Man“ na úplném závěru to nezachrání. Chtělo by to aspoň pár skladeb, které by prolomily šablonu, která je u Mystic Prophecy až příliš pevná.
S deskou tedy nemám žádný zásadní problém, mimo toho, že mě trochu mrzí, že vím, že tahle kapela má na víc. Na občasný nenáročný poslech to vůbec není špatné a výše jsem zmínila, že jsem si nakonec našla i pár skladeb, které jsem si oblíbila a pravděpodobně si je v budoucnu pustím častěji. Stejně jako vím, že budou spolehlivě fungovat naživo. Ohromená ovšem nejsem a obávám se, že Mystic Prophecy ani v budoucnu nedokáží najít způsob, jak se ze svých mantinelů vymanit. Takže si jdu trochu nostalgicky pustit album „Savage Souls“…
|
