Dva koncerty během jednoho turné si v Čechách dovolí málokterá kapela. Většinou, když se jedná o populární bandu, která přitáhne víc akcechtivých fanoušků, se uspořádá jeden koncert ve větších prostorách, ale co se týče Primal Fear a Brainstorm, dvě klubové show skýtající komorní atmosféru se ukázaly jako velmi dobrý tah. Sice pražský Matrix nebyl vyprodaný, tak jako předešlý den MoR Café, ale i tak se v neděli večer dostavilo dost lidí na to, aby všichni účinkující neváhali předvést stoprocentní výkony.

Předkapela Palace se svým tak trochu tradičněji pojatým heavy metalem byla pro většinu návštěvníků velkou neznámou a to i přes to, že už funguje od začátku devadesátých let. Díky neznalosti pak nepřekvapivě nepřilákala kdovíjaký zástup diváků, přesto se našli i tací, kteří byli s Palace předem obeznámeni, nebo ti, jež hudba pod pódium přeci jen přitáhla. Nedá se jim rozhodně upřít nadšení a chuť, se kterou pro zatím ještě nepočetné publikum zahráli. Palace určitě potěší milovníky klasického heavíků ještě s prvky thrashe a jednoduchými opakujícími se pasážemi.

To Brainstorm už byli jiná káva. Jak už uvedla kolegyně Ray v reportáži ze Zlína, jejich koncert snad nikdy nezklame. Show je pokaždé nabitá energií a i když lehký progressiv, se kterým se v současnosti prezentují, nepatří mezi nejskočnější a nejkoncertnější žánr, Andy a jeho banda dokáží rozpohybovat publikum dokonale, o čemž jsme se mohli přesvědčit i tentokrát. Pod pódiem se také objevilo konečně pořádné množství fanoušků a tak se Brainstorm rozhodně nemuseli stydět. Andy celou dobu sršel vtipy a povedlo se mu rozesmát i sama sebe – to když špatně uvedl skladbu, kterou měli hrát – smál se pak tolik, že chvíli nebyl schopný vůbec pokračovat v show. Frontman dokázal využít i, s prominutím „dementního“, sloupu uprostřed pódia, díky kterému byl vždy jeden člen kapely od zbytku poněkud odstrčený. Schovával se za něj, vykukoval na fanoušky a tvářil se u toho navýsost zákeřně a pobaveně. Odstrčený kytarista si ale též vysloužil Andyho „posměšky“. Například zpěvák prohlásil, že místo „man in the box“ tu dnes mají „man behind the box“ a když se tomu chudákovi během ladění své kytary povedlo vyloudit příšerný pazvuk, Andy se rozradostnil, že konečně jsme si ho alespoň mohli pořádně všimnout. Ale i bez těchto přídavných prvků by koncert stál za to. Z mojí pozice byl dokonce i zvuk poměrně slušně čitelný a tak nebylo nic, co by se show dalo vytknout. Stejně jako předešlý den vsadili Brainstorm s playlistem především na poslední desku „On The Spur Of The Moment“, ale vrátili se párkrát i do dob trochu starších. Především pak k předposlednímu albu „Memorial Roots“. Celý set pomalu zakončovali nejnovější klipovkou „In These Walls“, která patří k jejich nejmelodičtějším skladbám z poslední doby a úplně na závěr zazněla „Highs Without Lows“, kdy protentokrát Andy bohužel nepraktikoval žádné excesy jako ve Zlíně. A i když si kapelu pak, stejně jako ve Zlíně, fanoušci vytleskávali pro přídavek, už se bohužel neobjevila. Jako velmi zajímavý bod programu bych uvedla sólo na baskytaru Toniho Ievy, které show trochu okořenilo a vyvedlo ze stereotypů kytarových sól.

S Primal Fear naživo jsem měla tu čest poprvé a musím uznat, že jejich vystoupení má grády. Ralph Scheepers je zkušený a charismatický frontman, zbytek kapely je pak tvořený opravdovými profesionály. I se Primal Fear stále potýkají s problémy kolem kytaristů, mladičký Řek se svého nástroje a postu live kytaristy vedle Alexe Beyrodta a zkušeného basáka Matta Sinnera, ujal se ctí. Narozdíl od Ray nemám srovnání s jinými koncerty, takže bych pražskou show v Matrixu hodnotila o poznání pozitivněji, než kolegyně tu zlínskou. Jediné, co mě na vystoupení trochu překvapivě nudilo, bylo bubenické sólo. Ačkoliv je Randy Black muž na svém místě, už jsem slyšela zajímavější a variabilnější sóla, takže by mi ani nevadilo, kdyby se koncert odehrál bez toho. Jakkoliv je poslední počin, deska „Unbreakable“, fanoušky přijímán různorodě, naživo skladby fungují skvěle. Primal Fear jsou o poznání melodičtější a veselejší kapelou než Brainstorm a díky tomu je i jejich koncert takový živější sám o sobě bez zbytečných příkras. Třeba taková „Metal Is Forever“ se mi ještě dodnes honí hlavou, aniž bych si onu písničku od koncertu pustila. Jakkoliv jsem se nikdy nepočítala mezi přílišné fanoušky PF a na Metal Nation Tour jsem se vypravila především kvůli Brainstorm, zanechali ve mně skvělý dojem a chuť se na ně rozhodně zajít ještě někdy podívat.