Minulé album "End Of Eden" jsem strhal, neboť v určitém ohledu skutečně znamenalo "konec Ráje", který jsem na předešlých počinech navštívil díky úchvatným skladbám jako "The Curse", "Incubus" či "Saga". Předloňská nahrávka neobsahovala ani jeden vyloženě pamětihodný kus, novinka je na tom naštěstí o něco lépe. Je zdařilejší a z kompozičního hlediska působí konzistentnějším dojmem.
Je ale nutné zmínit, že této sevřenosti bylo docíleno prvoplánově líbivými motivy a nekomplikovanou strukturou skladeb, což má za následek jejich rychlé oposlouchání. Skutečně, tak po třetím čtvrtém poslechu už není co objevovat a čím se nově kochat. Novinka je zkrátka sázkou na metalově-komerční jistotu, což dokazuje i klipovka "Cold Kiss" s hostujícím Timo Kotipeltem (potažmo preludujícím Jensem Johanssonem v "Crimson Flower"), nemluvě o neuvěřitelné tématické shodě obalu díla s coverem desky "Imaginareum" od NIGHTWISH. Není od věci dodat, že jak "Cold Kiss", tak "Crimson Flower" jsou zajímavé především díky hostujícím pánům, jinak se o žádné hudební klenoty opravdu nejedná.
Za nedostatek je možné považovat i symfonickou složku, která má dotvářet dojem temné až gotické epičnosti, misto toho však, podobně jako v případě posledního alba CRADLE OF FILTH, klouže nezajímavě po povrchu skladeb a významným způsobem je neobohacuje.
Tuto pozlátkovost potvrzuje i krátká délka písní (včetně stopáže celkové), kdy pro nějaké sofistikovanější postupy prostě už nezbývá místo. Fošna "Circus Black" se tak určitě bude líbit puberťáckým (pseudo)gotičkám, jež vyznávají třeba filmovou ságu Twilight a podobně "temnou", ve skutečnosti však neuvěřitelně konzumní popkulturu.
A nám ostatním nezbývá nic jiného, než k tomuto albu přistupovat stejným způsobem. Ve chvílích chtěného relaxu se můžeme nechat bez problémů unášet jeho načančaností a líbivostí řady motivů, přičemž dobré kusy hledejme v úderných skladbách "Fight" a "Letter", vrcholy díla pak ve skladbě "I Share With You This Dream" (s hostujícím Tuomasem Nieminenem - THRONE OF CHAOS, AMOTH...) a zejména v závěrečném rychlíku "Lily Of The Moon", který se nebojím zařadit vedle nejpovedenějších songů kapely uváděných v prvním odstavci recenze. Na druhou strau jsou zde písně, jež se ve své nudnosti táhnou jako opilcova slina ("Crimson Flower" a "Charnel’s Ball"). Chcete-li tedy slyšet konzumně epický power metal s (a to je nutné zdůraznit!) vynikajicí pěvkyní Heidi Parviainen v čele, novinka AMBERIAN DAWN vás může okouzlit. Chvíle takového nadšení však, obávám se, nebude mít dlouhého trvání.
|
