Toto je další kapela vydolovaná z hlubokého melodického podhoubí, jež si prosazuji z vlastní zarputilosti a o níž by si většina hudebních publicistů (a o něco menší většina posluchačů) neopřela ani špičku ucha. Budiž to upozorněním pro všechny, kteří jsou hákliví na mé recenze, oslavující power metalové smečky, které oplývají kvalitou s charakterem dosti relativním. Ne, opravdu nemám zapotřebí chválit každou blbost, objeví-li se však nahrávka s několika velmi chytlavými momenty, cítím silné nutkání na ní upozornit, neboť věřím, že je mezi čtenáři řada obdobně postižených jedinců, třebaže se v komentech nijak neprojevujících. Právě pro vás píši následující řádky.
Brazilská banda HOLY SAGGA vznikla už v roce 1994, k prvnímu (a zatím stále poslednímu) albu se ale dobrala až v roce 2002. Těžko odhadovat důvody tak malé produkční aktivity, placka "Planetude" je každopádně velmi příjemným dílkem. Power/speed metal zde prezentovaný sytí výrazný neoklasický element, jenž se projeví tu v přesně klenutém sólovém trylku ("Searching for the Sun", "Fight for Survival"), tu v klasicistních kytarových motivech (titulní instrumentálka). Časté neduhy typické pro latinsko-americké končiny, tedy horší zvuk i zpěv, jsou zde naštěstí na slušně přijatelné úrovni. Nenechte se odradit poslechem na YouTube, sound je tam horší než ve skutečnosti a pokud se vokálu týká, ten ve svých odstínech hodně připomíná projev chlapíka jménem Andrea Bicego (4TH DIMENSION). Nezanedbatelným faktem je, že na desce hostuje André Matos ("Fight for Survival") a společné linky, jež si střihnul s Mauríciem Queirozem, zní hodně líbivě.
Jakostní level většiny písní nejčastěji kmitá kolem nadprůměrné známky šesti a půl bodu, vzhůru jej však táhnou výše zmíněné chytlavé momenty. Jsou rozmístěny fragmentově v úsecích skladeb, či je rovnou zahrnují celé. To je případ dvojky "Searching For The Sun" a zejména závěrečné pecky "Dagger Of Words" s (mimo jiné) neskutečně zpěvným refrénem. Je tedy s podivem, proč je tento kus označený pouze jako bonus (to ale známe i z řady jiných nahrávek, kde jsou takto "vykořeněny" právě ty nejlepší songy). Melodiky jistě zaujmou i tracky "Fly Away" a "Rise Again", v dalších se pak ony líbivé prvky nacházejí sporadičtěji. V daném subžánru jde však o dílo povedené a nezbývá než doufat, že tahle parta ještě nezazpívala a nezahrála své poslední slovo.
|
