Nikdo prý nejsme nenahraditelný. Minimálně Jack R. Olsen a Knut Toftum z norských Highland Glory na úvodní větu asi budou přísahat. Jinak by se těžko v loňském roce pustili do práce na následovníkovi dvou alb, která vydali v letech 2003 – 2005 a kterým jsem v době jejich vydání nadšeně tleskal. O dva roky později Highland Glory však přišli o svého hlavního žolíka, zpěváka Jana Thore Grefstada (nyní Saint Deamon) a řešení, které přišlo, bylo poměrně nečekané. Jasně, metalová kapela, která má u mikrofonu ženskou, už dneska není nic zvláštního. Jenže v případě Highland Glory – pokud nechtěli rezignovat na svá poznávací znamení - by to znamenalo sehnat dračici, která má v krku brusku a v těle dynamit. Což se s novou posilou Trine Elise Johansen nestalo. Důsledkem je skutečnost, že nám Highland Glory poněkud vyměkli…
Což by za určitých okolností nemusela být tragédie (a ona ani není), jen člověk musí přistoupit na strašnou kupu kompromisů. Ten nejzásadnější je asi ten, že Trine by to asi víc slušelo u nějaké gotikou načichlé kapely, než u bývalých sprinterů a sekerníků. Její vokál je (pří)jemný a je tomu i podřízena muzika. Vezmeme-li nejvýraznější moment desky, náladovou „Limitation Of Life“, je zřejmé, že mají-li tvůrci chuť přitlačit na pilu (a na Trine), že to - alespoň co se důrazu a metalem načichlých melodií – funguje a Highland Glory dokáží příjemně podráždit. Vezmeme-li největší průšvih desky, totiž sladce rozplizlou „Far Cry For Freedom“ s protivně bezpohlavní Trine, možná si poklepete na čelo, co se to horalům stalo. Nápad nikde, leze z toho popina a když kousnou sólové kytary (byť nejde o nic přehnaně divokého), člověk má podvědomou tendenci přemýšlet nad tím, že kam čert nemůže…
Zbytek desky se odehrává někde mezi oběma naznačenými póly, tu blíž k mírně štiplavému jemnometalu, tu blíž k popině. Ale zatímco třeba u Within Temptation tenhle krok přirozeně zafungoval, u Highland Glory musíte popřít veškerou historii, abyste byli schopní novou tvář akceptovat. Jde to bez úrazu, nudou neusnete, poslouchá se to celkem příjemně, ale příliš vzruchu nezažijete – ačkoliv by album „Twist Of Fate“ jako podšálek rozhodně neskončilo, podobných kapel po světě běhá mraky.
A tak, ač to nebývá zvykem, jako nejreprezentativnější položku můžu doporučit závěrečný cover „Alone“ od sladkých holek Wilsonových a jejich Heart. To je přesně ta parketa, kde byli loňští Highland Glory doma.
Poslední zprávy z tábora Highland Glory říkají, že nejdřív opustili posádku zpěvandule Trine Elise Johansen společně s kytaristou a klávesákem Larsem Andrem Larsenem a vzápětí je následoval i bicmen Morten Faerovig. To jich tam moc nezbylo… kapela momentálně hledá zpěváky, klávesáka, kytaristu i bubeníka. Nu, co naplat, návrat do formy z přelomu první dekády tohoto tisíciletí se moc nezdařil a aktuální rozklad je zřejmě důsledek. Na otázku, jestli je tohle labutí píseň kapely nebo zda se Highland Glory ještě někdy zmátoří, však dá odpověď jen čas… (nebo víra dvou pozůstalých v zázraky…)
|
