FAIRY TALE – Loveland
Je příjemné pozorovat, jak slovenští FAIRY TALE dostali postupem let rozum a z velmi nepřístupných experimentálních začátků došli až k dnešní tváři. Ne že by se parta kolem zpěvačky Barbory Kolárikové vrhla do mainstreamových vod, to v žádném případě. Už na předcházející fošně „Dream“ ale předvedli defacto normální písničky. Slovem normální myslím skladby s jasnou melodií, tak nějak snad i strukturou a přijatelnější vokální linkou. „Dream“ byl zkrátka oproti debutu „Sound Mirrors“ velmi příjemným překvapením. Na novince „Loveland“ Slováci na cestě nastoupené předešlou plackou pokračují. Pravdou však je, že jsou zase o něco málo přístupnější, éteričtější, neuchopitelnější… Desce to ale tentokrát neubližuje. Naopak. „Loveland“ je změť nálad, melodií a pěkných okamžiků.
FAIRY TALE jsou bezesporu jedna z nejoriginálnějších kapel, které po Slovensku pobíhají. Jejich jemná hudba, která nádherně plyne a ještě lépe se poslouchá, těžko nese srovnání s nějakým slavnějším celkem. Stejně jako dříve se mi nabízí holandský THE GATHERING s jejich pozdějšími „éterickými“ deskami.
„Loveland“ je opět porce vynikající muziky, která dokáže chytit za srdce. Zdá se mi ale, že se tentokrát nepodařilo napsat tak silný materiál, jako tomu bylo v případě výborné „Dream“. Jakmile se ale ozve třeba slovenská „Domov… Raj“, jakékoliv polemiky musí jít stranou…
7/10
VIBRATHÖRR – Kingdom
Pražští VIBRATHÖRR nepatří k nejakčnějším kapelám, co se týká tvoření nových věcí. Dvě oficiální desky za dvacetiletou kariéru jsou dle mého opravdu málo. O to větší by pak alespoň měla být kvalita jednotlivých nahrávek. Žel, v případě novinky „Kingdom“ si tím nejsem úplně jistý. Když pominu poměrně archaický zvuk, na kterém mi v první řadě vadí suché a do popředí vytažené zpěvy, dostávám se k hudbě samotné. A ta mi tak nějak nechce šmakovat. Přijde mi, že se kluci nemohou rozhodnout, zda drhnout old schoolový thrash metal nebo se vrhnout na trendovější metal core vlnu. Tak či tak, nahrávce tato nerozhodnost ubližuje. Přirozeněji mi zní thrashová tvář, která má celkem slušný náboj. Naproti tomu „core“ pasáže jsou unylé, bez energie. Oproti tuzemským špičkám tohoto populárního stylu je to takové nijaké…
Ať se „Kingdom“ prokousávám ze všech sil, není nic, čeho bych se mohl chytit. Co by mě zaujalo, nedejbože nakopalo do zadku. Trošku ožívám při vypalovačce „This World Is Mine II.“, ale dvě minuty radosti jsou na celou fošnu opravdu málo. Pro mě osobně je největším jádrem problému zpěv. Místo aby nahrávku táhnul, stahuje ji možná tak dolů. Je bez zápalu, bez koulí. Prostě nemastný, neslaný. Ale třeba je to jen můj pocit… Každopádně, „Kingdom“ mě příliš nebaví. Uvidíme, s čím VIBRATHÖRR přijdou příště.
4/10
|
