Někdy je ten zeměpis pěkně pitomá věc…, jen proto, že se narodíte východně od českoněmecké hranice, razantně klesají možnosti toho, že se prosadíte na světových pódiích. A pak tak poutavé kapely, jako jsou třeba Maďaři Demonlord, jsou odsouzeny k tomu zůstat spíš jen na okraji zájmu badatelů, než se zařadit do hlavního proudu. Přitom si troufnu tvrdit, že by čtveřice z Györu se svým loňským albem „Only The Dead Are Safe“ (alespoň po většinu hrací doby) mohla kdejakým léty prověřeným západním melodysilákům důkladně pošlapat paty a sem tam by mohla zanechat otisk i na špičkách jejich bot.
Důvod je prostý – Demonlord se i na své čtvrté desce drží kořenů klasického heavy-power metalu, kříží ranou keeperovskou melodiku s maidenovskou razancí a lordiovskou ramenatou nadrsnělostí, do toho dokáží nacpat spoustu optimismu, rašícího u již zmíněných Helloween a sahající kamsi až k rozjuchanosti Freedom Call, svojí nahrávku zdobí nekonečnou dávkou vyzrálého muzikantského hračičkovství (třeba se občas zavěste na rozvernost tlučouna Zoltána Világyho…), u mikrofonu mají „přízemního“ křiklouna Balásze Juráska, který dokáže přibroušením svých hlasivek v pravou chvíli skvěle zahušťovat atmosféru skladeb a když mu jeho kumpáni občas vypomůžou v halekacích sborech či hlasovém proplétání, letí vám tep nahoru. A hlavně, ve finále z Demonlord sem tam vypadnou tak neskutečně chytlavě jednoduché (a rozhodně ne hloupé) melodie, že vám to podvědomě rozhýbe celého člověka.
Jako ideální vzorek na výše uvedené doporučuji ochutnat především „Let The Demon Out“ a „The Bastard´s Song“. Živočišné riffy, pulsující sóla, podmanivé a lehce zapamatovatelné (oba ideálně vyřvávatelné) refrény, šťavnatá atmosféra a hlavně ta všudypřítomná radost – chcete-li argumentovat tím, že zejména ta první by si zasloužila trochu zkrátit, že už jste to slyšeli stokrát a že ta lehkost krapet zavání průhledným kolotočářstvím, můžeme o tom polemizovat, ale věřte tomu, že u té debaty si budeme kolektivně podupávat ;-).
Nechybí závan nezbytné balady „Kill Your Memory“, prosté jakékoliv sladkobolnosti, zvrhlé do dynamického finále, nechybí syrově přímočaré rockovky („Get Out Of The Rock“), určitě vás pobaví odkaz na Demonlordí domovinu prostřednictvím zdivočelých skřipek (a to sice s domovinou nesouvisí, ale kytara je stejně divoká) ve speedofolku „Buffet Rock“, včetně fórku s nadšeným publikem. A nebýt úplně obyčejně ledabylé vycpávky „Ten Years Of My Life“ (a pár podobně zbytečných pasáží, které s blížícím se koncem nenápadně přibývají) klidně bych zamířil s bodováním výš.
Dobře to ti kluci uheráci spáchali! Jejich kultivování kořenů melodického metalu zní velice svěže, živě, neotřele, hravě a přitažlivě. Nedělám si iluze o tom, že by se díky téhle (a neb se vytrvale drží jasných stylových kolejí, ani díky kterékoliv další) desce někdy dostali na titulní stránky hudebních magazínů. To ale o její kvalitě vůbec nevypovídá. „Only The Dead Are Safe“ je hlavně o bezprostřední nekomplikované zábavě a v tomhle bodě jsou Demonlord jedničky!
|
