Metalfest letos vytasil z rukávu pořádný trumf – MEGADETH. Jasná metalová hvězda, která například ve Vizovicích už nějaký ten rok chybí. Aby toho nebylo málo, pro staromilce byli připravení W.A.S.P. a pro tvrdší fanoušky zase SOULFLY. Zkrátka, každý si měl přijít na své. A také si přišel! Většina svým způsobem už první den. Tedy v pátek.
LEGION OF THE DAMNED mě nikdy nebavili. A nic se na tom nezměnilo ani po jejich plzeňském koncertě. Průměrný thrash metal bez zajímavých melodií, ba co víc – kytarových sól. A ty jsou v thrash metalu potřeba. To se na mě nezlobte. Komu ale stačí jednoduchý nekončící nářez, byl nejspíš spokojen.
Německý Kabát s folkovými nástroji. To bylo první, co mě napadlo, když jsem viděl letitou formaci IN EXTREMO. Rozjuchané primitivní halekačky, které českému národu maximálně sedí. Proto se ani nedivím, že byla kapela tak dobře přijata. Během jejich setu se už naplno projevil nešvar celého festivalu, za který ale nikdo nemůže – počasí. Ale co, před námi byli HYPOCRISY, kteří slibovali první výraznější zážitek...
A ten se dostavil tak z poloviny. Samotná kapela se sice snažila, jenomže zvuk byl velmi špatný, takže jejich výkon nemilosrdně srážel. Zvuková koule byla nejmarkantnější před pódiem. Ze sedaček už to bylo lepší, i když zdaleka ne optimální. Do toho nepříjemné počasí. Škoda. Setlist byl přitom vynikající – „Roswell 47“, „Fire In The Sky“... Jedna mňamka za druhou. Byl  jsem na jednu stranu spokojený, o to více mě ale mrzely technické nedostatky. Holt příště při nějaké samostatné zastávce. V klubu to musí být peklo!
URIAH HEEP jsou sice staří pardálové, ale do důchoďáku v žádném případě nepatří! Jasně o tom mluví jejich forma z posledních let, kterou v Plzni jen potvrdili. V první řadě je nutné napsat, že za dnešní energií „uriášů“ hodně stojí jejich bubeník, který starší kolegy nemilosrdně žene dopředu. K jejich koncertu těžko hledat jedinou výtku. Možná jen bych trošku změnil playlist, ze kterého bych ubral nové skladby. Na ty se většina lidí nechytala. Jakmile ale spustili „Sunrise“, „Gypsy“ či „July Morning“, byla atmosféra úplně jiná. S nadšením jsem pozoroval, jak kolem mě naplno pějí všichni ti týpci v tričkách Kataklysm či Amon Amarth. Jeden z nejlepších setů letošního Metalfestu!
Glamová metalová úderka W.A.S.P. nehodlala ponechat nic náhodě. Do posluchačů sypala jeden osvědčený hit za druhým a díky tomu si většinu návštěvníků podmanila. Živelné vystoupení, slušná show... Jestliže kapela už několik let na svých studiovkách stagnuje, naživo je to přece jenom pořád jízda. Na druhou stranu, W.A.S.P. pobavili, někoho možná i nakopli, ale nic víc v člověku nezanechali. I tak ale palec nahoru.
Hodně kontroverzně se pak projevila hlavní hvězda celého festivalu – MEGADETH. Čekal bych, že Dave Mustaine celý areál svým metalovým hlomozem zničí. Jenomže omyl! Vše bylo právě naopak. Je to neuvěřitelné, ale thrash metalová legenda měla oproti svým předchůdcům potlačenější zvuk. Hlavně kvůli tomu pak zněla, jako by hrála jen na půl plynu. A to je obrovská škoda, protože songy jako „Hangar 18“ či „Holy Wars“ si zaslouží pořádnou vřavu, která bude trhat hlavy. Jestliže někdo v mé blízkosti prohlásil, že to zní, jako by si doma pustil magneťák, musím souhlasit. Odtažitě na mě působilo i samotné vystupování muzikantů. Nijak extra nespolupracovali s publikem. Prostě si to jen odehráli a odešli. O strohé scéně ani nemluvit. MEGADETH Plzeň evidentně brali jako druhořadou akci a tak to také vypadalo.
Je škoda, že páteční den kazila spíše zvuková stránka festivalu. Na prdel dostali jak HYPOCRISY, tak i MEGADETH. Díky tomu mě nakonec nejvíce bavili URIAH HEEP!
Ray: Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným, abych na úvod citovala klasika. Počasí letos vůbec mému otevření festivalové sezóny nepřálo a to poněkud sráželo celý dojem z Metalfestu. Co si ale člověk užít chtěl, v tom mu nic zabránit nemohlo. První den to pro mě byli především ALESTORM. Já nevím, jak to ta parta dělá, ale pokaždé, když je vidím, tak jsou snad ještě zábavnější než předtím. Pořád je ještě nepřešlo parodování Sabaton, takže nastoupili se slovy „We´re Alestorm and you´re Shipwrecked“. Moc mě potěšilo, že i v tak krátkém vystoupení se jim podařilo oproti předchozímu turné změnit setlist. Z nové desky vedle zmíněné zazněly konečně i „Rum“ a „Midget Saw“, parádním oživením byla i epická „Death Throes of the Terrorsquid“, před kterou nás Chris upozornil, že nás chce všechny vidět mačkat neviditelný ananas. Také se mu podařilo nemožné: donutil lidi pod pódiem udělat wall of death na pomalou „Nancy the Tavern Wench“. Prča jako vždycky, tahle banda mě bezmezně baví.
Těšila jsem se i na IN EXTREMO, ale nejdřív mě stihlo naštvat počasí a navíc také, že v důsledku toho, že nejsem pilný posluchač celé diskografie, nehráli skoro nic, co bych znala. Ale show to samozřejmě byla a ohně aspoň příjemně zahřály. URIAH HEEP byli parádní, v tom můžu jedině souhlasit. Kapela má pořád co nabídnout, jak kvalitou, tak emocemi, které jsou z jejich vystoupení cítit. Jen určitě spoustu lidí naštvalo, že si nemohli zazpívat „Lady in Black“. Vystoupení W.A.S.P. mi následně přišlo, jak to říct, sterilní. Bylo nabité hity, to samozřejmě, publikum ragovalo nadšeně, ale já osobně mám hudbu téhle kapely spojenou s hlubokými emocemi a ty se dostavily jenom při skladbě „The Idol“. No a MEGADETH? Pro mě jednoznačně velké zklamání. Těšila jsem se, až konečně naživo uvidím jedinou thrashovou kapelu, co mě baví, a po první skladbě jsem odešla. Strašný zvuk, nulové nasazení, zpěv jenom aby se neřeklo. Jenom těžko vystoupení hodné hlavní hvězdy festivalu.
Pepsi Stone: Metalfest potřetí a poprvé skutečně s mizerným počasím. To poznamenalo zejména páteční den, takže do areálu přicházím až ve chvíli, kdy na pódiu řádí německá folkmetalová parta In Extremo. Nikterak objevný styl hudby podporovaný veskrze průměrným vokálem "Posledního jednorožce" ale vyvažuje skutečně výborná show. Diváci se ale spíše schovávají pod stromy nebo u pivních stanů. Přestože déšť neustává, k pódiu se pomalu stahuje více a více lidí. Přicházejí Hypocrisy a s nimi nefalšované deathmetalové peklo. Zvuk je ale náhle mnohem horší a nečitelnější. Peter Tägtgren se ztrácí v hlukové kouli, která je někdy až na hranici bolesti.
Konečně přestává pršet a na pódium pochodují staříci Uriah Heep. Zvuk se náhle čistí a Bernie Shaw v něm může ukázat, že je skutečným mistrem svého hlasu. "To jsou lidi ve věku mojí a babičky, a ta je ráda, že chodí," říká mi Kory, ještě donedávna kytarista Ill Fish. Bělovlasý Mick Box, jediný, kdo ještě pamatuje začátky kapely, sází jeden riff za druhým a i když kapela hraje spíše věci z novějších desek, zejména pamětníci jsou v euforii. Když přichází "Stealin", "July Morning", "Gypsy" nebo závěrečná "Easy
Livin´" je lochotínský amfík na nohou. Uriáši nezklamali.
To ani W.A.S.P. Člověk, maje na paměti jejich vystoupení s Bainfirefestu, sice čekal větší show, ale kapela to vynahradila svými největšími hity - "I Wanna Be Somebody", "Wild Child", "Blind In Texas", "L.O.VE. Machine", "I Don´t Need No Doctor"... Blackieho hlas řeže jako motorová pila a kapela víří po celém pódiu. Neskutečná energie a zasloužený úspěch.
Na hlavní hvězdu se čekalo půl hodiny. Fanoušci kolem se dohadovali o složení playlistu a v jaké bude asi Zrzek náladě. Brzy se jim dostalo odpovědi. Kapela nezačala špatně. Jenže postupem času začíná svou statickou show nudit. Nejhorší je Mustaine. Jeho čerstvě chemikáliemi intoxikovaný organismus mu toho moc nedovolí a zrzoun spíše své texty odříkává nebo šeptá. "Symphony Of Destruction" je jen hřebiček do rakve. Škoda, páteční headliner úplně vyhořel...
|
