"Když si koupíte album JORN, víte přesně do čeho jdete!" ...hlásá již po několikáté Jorn Lande o novém počinu své skupiny, a v této větě se de facto skrývají všechny klady i zápory sólové produkce tohoto hlasového titána.
Přinejmenším od "Lonely Are The Brave" se totiž Lande neskrývaně stylizuje do role nástupce Ronnieho Jamese Dia. Na tom by ještě nebylo nic špatného, pokud by si však nevybral za hlavní zdroj inspirace spíše pozdější alba skupiny DIO, která se vyznačovala jistou kompoziční vyčpělostí... Jelikož mám poměrně blízko k lidem z Jornova okolí, vím, že jeho touha nést pomyslnou pochodeň klasického hard rocku je naprosto upřímná, ale s lítostí musím konstatovat, že velkému hlasu v poslední době scházejí velké písně!
Nejinak je tomu na aktuálním počinu. Již více než 7 minut trvající titulní skladba, "Bring Heavy Rock To The Land" (k níž byl natočen i videoklip), je typickou ukázkou současného hudebního myšlení skupiny... Jorn rezignoval na progresivní vlivy či AOR melodiku a svým mocným hlasem proklamuje ve středních polohách a často i tempech svou lásku k dřevnímu hard rocku.
Nebuďme ovšem nespravedliví! Většina skladeb má nápad, Lande dokonce představí několik - v minulé cca "pětiletce" méně používaných - hlasových poloh (kéž by takových momentů bylo ještě více) a dá se říct, že stejné schéma nyní dopadlo o něco lépe, než u minulého počinu "Spirit Black".
Některé momenty svou atmosférou připomenou Sabbathovské album "Dehumanizer" (např. kytarový riff v "The World I See"), ovšem za chůzi po tenkém ledu považuji přímou citaci ikonického riffu skladby "Black Sabbath" - umělecký záměr mi v tomto případě uniká... Druhá klipovka, "Live and Let Fly", navazuje na nejlepší momenty THIN LIZZY, aktuální verze skladby "Ride Like The Wind" se mi líbí dokonce více, než známější (i když také cover) od SAXON. Poloakustická píseň "Black Morning" je pak nesmírně svěžím zpestřením s krásnými vokálními linkami, jež mi dávají vzpomenout na dávné mrazení v zátylku v dobách, kdy jsem Jornův dech beroucí hlas objevoval na úžasných albech ARK, MILLENIUM, THE SNAKES, BEYOND TWILIGHT, BRAZEN ABBOT, v geniálním autobiografickém příběhu "Blood On The Highway" Kena Hensleyho, v rockové opeře "Nostradamus" Nikolo Kotzeva, nebo samozřejmě u MASTERPLAN.
Posledně jmenovaní se na albu dokonce dočkali předělávky titulní skladby svého zatím posledního hudebního díla, "Time To Be King". Nápad jistě zajímavý, ale dle mého soudu se jedná o největší šlápnutí vedle! Rozumím sice Jornovým múzám, které ho sváděly pojmout tuto píseň rockověji, ale výsledku bolestně chybí charisma originálu. S absencí kláves a Grapowových "power-kytar" jsou některé momenty vyloženě chudé, nahrávka navíc postrádá dravost, a jelikož samotná vokální linka - která zůstala zachována - taktéž nepatří do Landeho zlatého fondu, nepovažuji za šťastné přijít necelé 2 roky po originálu s chudší kopií...
Jak tedy hodnotit album, na němž jako na omak drsný nebroušený diamant září nenapodobitelný hlas Jorna Landeho, ...které však nemá sílu jeho dřívějších počinů a po zvukové stránce je při současných nárocích na rock/metalovou produkci sotva průměrné? Hlas: 10, vokální linky: 8, hudební náplň: 6, zvuk: 5 = průměr 7,25. Jelikož se jedná o kapelu nejlepšího současného hard rockového pěvce (...téma k diskusi, ale já si to opravdu myslím [:-)] ), zaokrouhluji lehce nahoru...
P.S. Při pohledu na klip k "Live And Let Fly" (odkaz níže) se přidávám k otázce v diskusi na youtube: "Kde je Tore Moren?!?"
|
