Zdá se to neuvěřitelné, ale pražský ASSESSOR je zpátky. Že je tomu tak naživo, je věc už nějaký ten pátek stará, ale že se kluci vydají i do studia, jsem nečekal. Ovšem, dobře tak! Nechápu reuniony, kdy kapela pouze přehrává starý materiál a na nové věci kašle. O lecčem to mluví. A ačkoliv ASSESSOR žádný klenot nevyprodukoval, jejich krok je minimálně sympatický. Bylo totiž zřejmé, že všichni budou srovnávat s legendárním debutem „Invaze“, který byl, pokud se nepletu, prvním opravdu extrémním metalovým nosičem, který u nás vyšel.
V první řadě je třeba napsat, že při poslechu „Štvanice“ máte pocit, jako by těch více než dvacet let vůbec neuteklo. Že se metalová muzika vůbec nevyvinula... Old schoolový fanoušek má nejspíš radost, ostatní posluchači by neměli CD vůbec vkládat do přehrávače. Kapela je sice o něco tvrdší, zvukově samozřejmě kvalitnější, ale archaické pojetí thrash metalu zůstává. A to i přes fakt, že kapelu tvoří noví lidé. Přijde mi to trošku škoda, protože například Jarda Pelán (In Articulo Mortis, Avenger, Amok...) je natolik zkušený, že mohl do kapely přinést daleko svěží vítr. Ať tak či tak, největší průser, přes který se nedokážu přenést, je zpěv Michala Roháčka. Už na debutovém vinylu mi vokály vadily, ale vzhledem ke stáří a „jiné době“ jsem dokázal přimhouřit oko. V roce 2012 něco takové ale není možné. Zpěv je jednoduše největší slabinou ASSESSORu a vždycky byl!
Samotné skladby celkem jedou. Občas se objeví silnější nápad, ale většinou se jede v tuctových kolejích. Líbí se mi, když kapela silně tlačí na pilu. Když k tomu připočtu slušný Pelánův murmur, který takové pasáže koření, jsem celkem spokojený. Tudy může vést pomyslná cesta. Otázkou je, zda si ASSESSOR dokáže uvědomit, že se skutečně rok 1990 už dávno nepíše.
Ve finále je nejlepší obal. Ten je opravdu hezký, stejně jako kompletní grafika nahrávky. A samotný verdikt? Pokud milujete „Invazi“, bude to pro vás velmi příjemná nostalgie (a to i kvůli tomu, že jsou na nahrávce dvě předělávky dávných hitů). Jestliže vás starý ultra metal netankuje, budete „Štvanici“ považovat za slabotu. V mých očích to dopadlo stejně jako MORIORR před pár lety – nemastně, neslaně a až nepříjemně archaicky.
|
