Zahrajeme si na školu… Máme dvě známé veličiny – Holandsko a sličná děva u mikrofonu, jaká kapela vás nejdřív napadne? Ano Within, jasně Epica, samozřejmě After Forever, výborně Delain, správně Imperia…, no, tak nemáte tam ještě něco? Nemesea! No konečně, to vám to trvalo… Ale já se vlastně ani nedivím. I když má tahle parta, kterou v roce 2002 zformovali kytarista Hendrik Jan de Jong a zpěvandule Mandy Ophuis na kontě právě třetí album, stále zůstávají spíš jen utajeným tipem fajnšmekrů než vlajkonošem symfo-gothic-modern-rock (hůůů, to je paskvil, ale oni se Nemesea zjevně nehodlají usadit v jedné škatuli) scény.
Tím prvním (zdaleka ne jediným) lákadlem, na které vás Nemesea může dostat, je variabilní a okouzlující Mandin vokál. Není nad to, když pěvec dokáže do maxima využít barevné spektrum svého hrdla. Mandy svojí suverenitou a uměním dokáže nažhavit i na poměry Nemesea nečekaně chladné kousky (především závěrečnou ramštajní – hm, němčina no… - dusavou bonusovku „Allein“ či elektronikou nacpanou „Release Me“). Tím druhým je špičkově vyvážená dynamická produkce, která si s každým sáhnutím do chuťově a stylově lehce odlišných soudků poradí vždy poutavě, elegantně, dostatečně agresivně, zároveň i citlivě a maximálně efektivně (jen u té elektroniky bych se přimlouval za menší embargo). Tím třetím je pak dostatek chytlavých nápadů, kterými Nemesea rozhodně nešetří.
Je pak na vás, jestli vám víc sedne maximálně hitová poloha kapely v „Whenever“, která nepokrytě čerpá z aktuálních nálad Within Temptation, agresivnější atmosférou nabitá „Afterlife“, moderní houpavá „Say“ s plíživě jedovatým Mandiným vokálem, hrubým zvukem kytar a prosvětlujícími klávesami, intimně křehké vyprávění „If You Could“ s postupným nádechem symfonična, dramatická spolupráce s Charlote Wessels v „High Enough“, ve všech těchto polohách jsou Nemesea velice sebejistí. A to natolik, že nakonec i prapodivná instrumentálka „2012“ v téhle kolekci získává opodstatnění.
Trocha bombastické gotiky pro dávno ulovené, trocha moderny pro budoucí nadšené, trocha pokukování po světě Within Temptation, trocha nálad od Evanescence a nemálo paralel s Delain, ale hlavně svébytná, sebevědomá a rozmanitá muzika, dělající čest zemi (prostě typičtí Holanďani) svého původu. Neříkám, že album „The Quiet Resistance“ definitivně kopne Nemeseu mezi hudební elitu, ono je k tomu potřeba i kus nevyzpytatelného štěstí. Nebudu se hned ohánět superlativy, ale když vezmu tu čtveřici kapel se zpěvačkou, na které jsem v poslední době smolil několik vět (Highland Glory, Mastercastle, Coronatus a Nemesea), tak právě Holanďani z toho vychází (a s každou další rotací se jejich náskok stále zvětšuje) jednoznačně nejlíp.
|
