Následující informaci je po poslechu tohoto materiálu dost těžké uvěřit. „The Old Man and the Spirit“ je debutová deska projektu, který založil Peter Degenfeld, kytarista, který nemá zkušenosti z žádné předchozí kapely. Na tuhle ambiciózní nahrávku si nepozval žádná slavná jména a vystačil si s jedním mužským a s jedním ženským hlasem. Ten mužský obstarává asi nejznámější jméno ze sestavy – Herbie Langhans z kapely Seventh Avenue. Jméno Dilenya Mar mi bylo doteď neznámé, přesto je to skvělá zpěvačka. Naprosto nečekaně tady před sebou máme klenot a jednoznačně jednu z nejlepších desek, které letos vyšly.
Album nese koncept, který si vychutnáváme jako napínavý příběh a nemůžeme se dočkat, co přijde dál. Stejné motivy a mluvené slovo se prolínají celým albem, především pak naléhavá a mrazivá otázka o tom, jak může kapka vnímat celé okolní moře. Album zní výpravně, hlavně díky chytlavým refrénům a příjemným melodiím, které jsou proložené ukázkami instrumentálního mistrovství a navozováním atmosféry. Nabízí se srovnání s nedávno recenzovanými Epysode. Beyond the Bridge jsou oproti tomu mnohem atmosféričtější a deska funguje mnohem líp jako celek. Hudebníci si tady naplánovali velký projekt a ten jim ve výsledku oproti očekávání nepřerostl přes hlavu – naopak se zdá, jako by každá nota měla své pevné místo, a kdyby se cokoli změnilo, celá koncepce se zhroutí. Všechno je vypilované k dokonalosti. Deska drží vaši pozornost od začátku do konce a tak během prvních pár poslechů ani nevnímáte jednotlivé skladby, jakkoli jsou ve své podstatě silné a hitové.
Jednu takovou silnou skladbu na vás kapela vypálí hned v úvodu pod názvem „The Call“. Těžko z celku nějak násilně vytrhávat jednotlivé písně, ale nedá mi to, ráda bych zmínila aspoň pár nejlepších momentů, co mě zvedly ze židle. Hned následující „The Apparition“ má nádherný refrén a už ona dokáže, že tahle hudba je nejsilnější v pomalých procítěných pasážích, kdy může atmosféra vyniknout naplno. Hodně se mi líbily momenty, kdy hudba úplně utichla, aby dostaly vokály prostor naplno zapůsobit na vaše city – tento prvek se objevuje ve skladbách „Doorway to Salvation“ a v následující „The Struggle“. Ve druhé jmenované je finále se dvěma gradujícími hlasy přímo geniální. Beyond the Bridge se nebáli ani netradičních prvků – naposledy zmíněná je kupříkladu podbarvená jazzovým pianem. Klavír vůbec hraje na albu důležitou roli a zní nádherně – obzvlášť, když se ho vůbec nerozpakují kombinovat s moderními prvky, jako například v instrumentální „Triumph of Irreality“.
Úplným vrcholem jsou pak ale poslední tři skladby. „The Difference Is Human“ přináší srdcervoucí vokální projev, nádherný text a intenzivní a chytlavou melodii, co jen tak z hlavy nedostanete. Opět se objevuje znepokojivá otázka o kapce. Následující pomalá „Where the Earth and Sky Meet“ je zaručeně ten absolutně nejsilnější kousek na albu, který přímo přetéká uvěřitelnými emocemi a potvrzuje moje slova o atmosféře v pomalých pasážích. Jako poslední překvapení v závěrečné „All a Man Can Do“ nás čeká akustická kytara s lehce orientálními prvky a pozvolný a působivý závěr.
U Epysode jsem řekla, že Ayreon se zatím rozhodně nemusí bát konkurence. Tady už bych to tak jednoznačně neviděla. Je potřeba znovu zdůraznit, že tohle je debut! Přesto však totální pecka, mistrovské dílo po všech stránkách! Ten půlbod si nechávám jen v očekávání toho, s čím tenhle projekt přijde příště.
|