Seventh Wonder rozhodně nejsou kapelou světového věhlasu. Překvapivě nejsou ani nějak masově rozšíření mezi fanoušky progu – proč se jim tedy věnovat seriálem? Protože je to fenomén. A také protože se jim asi velmi brzy dostane masové pozornosti z nečekaného důvodu – jejich zpěvák Tommy Karevik je čerstvě novým hlasem v Kamelot. Pojďme se tedy podívat na úplný začátek, kdy ještě Tommy v kapele vůbec nebyl. Seventh Wonder vznikli ve Švédsku v roce 2000 jako kapela Johana Liefvendahla, Andrease Blomqvista a Johnnyho Sandina. V letech 2001 a 2003 vypustili do světa dvě dema, načež se dva roky poté rozhodli, že je čas na první album. Kapela podepsala smlouvu se společností Lion music label a za mikrofon se postavil Andi Kravljaca. Ten ale těsně po nahrání alba uskupení opustil a ještě během promo kampaně k debutu byl nahrazen právě Tommym Karevikem, což v té době pěkně zamotalo hlavu recenzentům a většina z nich byla přesvědčena, že hlas na desce patří Tommymu. K téhle výměně zpěváků se navíc váže opravdový unikát. Když se Tommy připojil k Seventh Wonder, opustil svou dosavadní kapelu Vindictiv, která následně nenašla pěveckou náhradu v nikom jiném, než v Andim, který právě opustil Seventh Wonder. To se jen tak nevidí.
Jaký byl tedy debut „Become“? Jednoznačně to byl parádní odrazový můstek. Kapela jako by ani nepotřebovala budovat svoji tvář – měla ji jasně vytvořenou hned zkraje. Skladatelské a muzikantské umění je jasné hned od první noty. Říct, že hrají prog by bylo v tomhle případě trestuhodně nedostačující. Dream Theater, Royal Hunt, Vanden Plas, Sieges Even – zaslechne tam všechno, co přinesli klasici žánru, a přitom nemůže být o kopírování řeč ani náhodou. Seveth Wonder berou všechny nezbytné progressivní prvky, modernizují je, dodávají jim svěžest, osobitost a na závěr napěchují kompozice melodiemi. Právě specifická kombinace muzikantského umění s jednoduchostí a chytlavostí a příjemně podbízivý vokál – to byl recept téhle bandy už od samého počátku.
Liefvendahlova sóla citlivě pasují do kompozic a nejsou žádným narušujícím prvkem, který by prvoplánově prezentoval jeho rychlé prsty. Album má atmosféru, je příjemně podbarveno klávesami, které nás svým množstvím nijak nezahlcují a má i pár opravdu silných skladeb. Otvírák „Day by Day“ se mi sice líbí mnohem víc ve své baladické verzi, která se na limitované edici schovaná pod názvem „Bonus“, ale 
třeba taková „In the Blink of an Eye“ by se neztratila ani v budoucí produkci kapely, která debut zadupala do země. Skladba už ale nesla všechny nezbytné prvky – táhlý melodický refrén, citlivé zapojení kláves a breaky ve chvílích, kdy to čekáte nejmíň. Velmi zajímavá melodie a originální postupy se objevují také ve skladbě „Temple in the Storm“ a za zmínku rozhodně stojí taktéž devítiminutový opus „What I've Become“, který uvozuje mluvené intro (pokud se nepletu) v hebrejštině.
Andi Kravljaca je bezpochyby velmi kvalitní vokalista, což dokazuje nejen na této desce, ale také ve svém současném působišti v Silent Call. Bohužel, Tommyho konkurence na dalších počinech je nemilosrdná. Navíc mi na debutu poněkud vadí plytká produkce a celkově trochu podivný zvuk, na který je třeba si chvíli zvykat. Navíc album působí odosobněným dojmem – pravděpodobně je to způsobeno Andiho hlasem, protože podobný pocit mám i z jeho současné kapely, a navíc následující alba Seventh Wonder s Tommym za mikrofonem už tímto neduhem netrpěla.
Ve své době bylo „Become“ kritikami přijato nadšeně a téměř bez výjimky dostávalo vysoká hodnocení. Já se ale zatím budu držet při zemi a to nejen kvůli výše zmíněným drobným výtkám, ale především kvůli následující tvorbě kapely – protože, věřte mi, když máte k dispozici novější desky, po té první už pak moc často nesáhnete. Už od prvního alba bylo ale jasné, že Švédsko zrodilo progressivnímu žánru jméno, se kterým se bude muset počítat (byť jen v undergroundovém měřítku). Od té doby hvězda se jménem Seventh Wonder už jenom stoupala.
|
