Kanaďané BTM se po dvou letech od vydání jejich EP "Marée Noire", objevují opět na scéně s jejich novou deskou "INCONGRUOUS". V pořadí se jedná už o třetí řadové album této zběsilé, technické čtveřice z Quebecu, která nám připravila 11 nových skladeb k poslechu.
BTM jsou jedna z kapel, které se album od alba postupně vylepšují a učí se z vlastních chyb, ať už nedostatků, či přebytků. S každým novým materiálem se kapela zatím posunula o krok vpřed. Je to znát už na první poslech. Deska je opět stavěná na zběsilé technice šílených kytar a průrazných bicích. Hlas mohutného Elliota Desgagnese zní opět monstrózně a rozbíjí všechno, co se dá. Co je však nově ku prospěchu, je fakt, že se album mnohem lépe a stravitelněji poslouchá a je dobře zpracované tak, že se posluchač jen tak neztratí v některých částech, jako se to stávalo při poslechu dřívějšího materiálu BTM.
To se ovšem netýká novinky Incongruous. Každá skladba je propracovaná tak, že se stále mění a nenechává nikoho usnout v monotónním rytmu. Naopak se stále něco nového přidává, či ubírá, různě se mění rytmus a tím rozhodně BTM udrží pozornost od začátku až do konce. Je vidět, že menší změna bandě rozhodně prospěla. Do toho všeho jim nahrává i dobrý a čistý zvuk, všemu je dobře rozumět.
Už s první skladbou jasně poznáte, kdo tady velí, a s prvními riffy začíná technické peklo. Nemůžete se ale přitom zbavit dojmu, že je tu něco jinak. Lépe se rytmus vhání do hlavy a různé části se neztrácejí za ostatními nástroji, či zpěvem. Hezky pěkně srovnané, jak to má být.
Když se zdá, že vás kytary trochu šetří, pustí se do vás příval kopáků, aby jste si náhodou nemysleli, že se ubralo na intenzitě. K dobrému dojmu rozhodně přispívají i sem tam přidané klávesové vsuvky, či proslovy, které vtahují ještě více do celého dění. Skladby, jako "Hunted", "It", "Incongruous", či "Pedestal" jsou právě těmi , které potvrzují výše zmíněné změny, hned si všimnete, že se tu děj skladeb odehrává nezvykle a nově. Celou palbu pak uzavírá pecka "Unheard", která shrnuje všechna pozitiva dohromady. Skvělý tah na závěr, protože za sebou zanechává jen paseku po tom všem, co se při poslechu ušima všechno prohnalo. Ačkoli trvá celá deska jen půlhodinku, rozhodně se za tu dobu výrazně zapíše do paměti. S takovouhle náloží se nemůžu dočkat, s čím se tihle šílenci vytasí příště.
|
