Myslím, že většina asi nikdy o švédském uskupení Atoma neslyšela. Není se ani čemu divit, protože se jedná o poměrně nový projekt, který vznikl v roce 2011. Žánrově se jedná o atmosférický post rock/metal s náznakem doomu, elektroniky a ambientu. Tento projekt v sobě neskrývá jen žánrovou pestrost, ale také velkolepý příběh, který je vyprávěn a prezentován hlavně pomocí hudby. Zde je alespoň kousek z oficiálního popisu: „Jedná se o dechberoucí cestu na konec vesmíru. AtomA představuje atmosférický apokalyptický epos. Naše planeta se stává nehostinnou, a tak se skupina astronautů vydává do neprobádaného vesmíru, kde hledá nový domov pro lidstvo.“ Jste připravení na velkolepý epický zážitek? Zavřete oči, vyrážíme …
A začínáme pěkně zostra. Otvírák „Atoma“ je naprosto znamenité čtyřminutové intro, které si vás získá především skvělou atmosférou. Ta je vybudována pomocí syntetických zvuků a výraznou rytmikou, která postupně graduje až do doby, kdy začíná druhá skladba s názvem „Skylight“. Společně s astronauty nyní stoupáme vzhůru do nekonečně černého prostoru, kde začne velké hledání. Hudba dokresluje atmosféru dokonale. Song začíná nejprve nejistými zvuky, vzápětí se ale promění ve strašidelný a epický nástup. Uslyšíme zkreslené kytary, bouřlivé bicí a také chrčivý vokál, který vás může poněkud zaskočit. Zvrat opět přichází v refrénu, kdy poprvé uslyšíme krásný čistý vokál, který dotahuje skladbu do dokonalosti. Naprosto oslnivý začátek!
V podobném duchu pokračuje zbytek alba. Grandiózní orchestrální zvuk, bombastické elektronické zvuky, hluboká atmosféra a široká nabídka nálad a emocí. Vokál navíc dodává celé hudbě zvláštní přitažlivé kouzlo. V některých částech spíše funguje jako další hudební nástroj.
Po textové stránce jde spíše o jednoduché fráze. Kapela evidentně počítá s pozornými posluchači, kteří budou desku vnímat naplno a kteří si dokreslí celý příběh sami za pomocí své fantazie a představivosti. Navíc se vedle mužského objevuje i ženský vokál, který je použit ve skladbách „Solaris“ a „Rainmen“. Posledně jmenovaná by mohla oslovit nejen metalové nadšence, ale i milovníky jiných žánrů. Vlastně bych si celou desku „Skylight“ dokázal představit i jako soundtrack k nějakému katastrofickému filmu. Leckterý skladatel filmové hudby by totiž mohl kapele závidět jejich postupy a pečlivě vybudovanou atmosféru.
Celkové hodnocení asi nepotřebuje větší komentáře. Deska „Skylight“ mě jednoduše dostala, a to hned od prvních tónů. Původně jsem neměl v plánu dát plné hodnocení, ale při psaní této recenze jsem si uvědomil, že tento počin si to prostě zaslouží.
|
