Následující tři roky v životě Accept se mohou jevit jako splnění nejtajnějšího divokého snu každé kapely. Během této doby Accept vypustili do světa tři alba, z nichž každé má potenciál (a taky že si na něj sáhla) vyšplhat na metalový Olymp. Tři alba, o kterých dodnes fanoušci vedou polemiky, které že je vlastně to nejlepší. Během této doby přišlo na svět několik nesmrtelných skladeb, kterým budou vlastními verzemi vzdávat hold i kolegové z té nejvyšší extraligy. A (vděčné téma pro místní speedology) mimo jiné se důkladně prošlápla cesta pro speed i thrash metal.
Album „Restless And Wild“ osobně nepovažuji za acceptí magnum opus. Trefovat se do téhle desky tvrzením, že je kvalitativně lehounce nevyrovnaná, sice nemusí být daleko od pravdy, ale je to zaviněné jednoduchým faktem – výživný, barevný a velice silný základ bez jakéhokoliv poklesku je zabalen do nadčasové kůrky dvou vyčnívajících legendárních megapecek. A ten, kdo řadil skladby do finálního produktu, by zasloužil metál – hned na úvod vystřelit posluchače z kecek, pak jej protáhnout po všemožných odstínech acceptího metalu – úderné refrény, melodie dotažené do dokonalosti, první náznaky klasicistní záliby Wolfa Hoffmana, čarování s atmosférou, aby na závěr dokázali Accept nasadit mix chytlavosti, drsné romantiky, ležérní vyzývavosti a jedovaté pochmurnosti. Tohle vše je prosycené neuvěřitelně bohatými kytarovými vyhrávkami (jsou dílem osiřelého Wolfa Hoffmana, jež po odchodu Jörga Fischera obstarává kytarové party sám a zaslouží si totální absolutorium), maximálně živou, pestrou a účelnou úderkou Stefana Kaufmana a korunu všemu nasazuje uřvaný skrček Udo svým barevně (ale ano, jeho ustavičně vyšponovaný řezavý ječák skutečně dokáže nasadit řadu až dramaticky barevných odstínů) explozivním vokálem.
Kde byly položeny základy speedmetalu? Ano, jasně že u zdí Jericha, ale demonstrace žraločí rychlosti „Fast As A Shark“ v podobě zběsile splašených Kaufmanových kopáků, řezavá Hoffmanova kytara se svým až nečekaně optimistickým sólem, uštěkaný Udo a chorálově vyřvatelný refrén (nemluvě o vydařeném úvodním vtípku se škrábnutým vinylem dávného německého šlágru), to vše s patřičnou gradací mezi základními stavebními kameny tohoto stylu rozhodně neschází. Dalším kandidátem na píseň století je závěrečná plíživě dramatická „Princess Of A Dawn“ s velice podmanivou atmosférou, s geniálně jednoduchým riffem a znovu s až neskutečně prostou schopností s minimem úsilí stupňovat napětí až do posledního tónu.
Zapomenout nelze ani na razantní atmosférickou vláčnost „Neon Nights“, zvrhlou do nekompromisní palby, titulní „Restless And Wild“, deklarující nezměrnou sílu jednoduchosti metalu, Wolfovým hračičkovstvím a Udovou přibroušenou pilou ozdobenou „Shake Your Hands“ či syrově elementární hevík v „Demon´s Night“, to vše s puncem nezaměnitelné originality.
Ač dle mého skromného názoru Accept svojí skladatelskou interpretační formu ještě o ždibíček pozvednou (s tou interpretační již jsou a ještě chvíli budou na absolutním vrcholu), již za tuhle desku si zaslouží plný bodový zisk. Za objevitelskou odvahu, za geniální nápady, za jejich excelentní provedení i za bombasticky výmluvný motiv na obalu desky, tematicky navazujícím na předchozí album. Tohle nemá chybu.
|
