Tuzemská speed metalová kapela Sagittari v roce 2008 svým debutem „Zaříkávač hadů“ překvapila českou melodickou scénu. Přestože se na albu nacházelo pár menších mušek, tak muselo potěšit každého příznivce melodického metalu s hlasem vyšponovaným do nebeských výšek. Na nové album jsem se tedy těšil velmi a doufal jsem, že tentokrát vše bude vypilováno k dokonalosti. Jak to nakonec dopadlo? Album se příjemně poslouchá, ale zároveň mám pocit, že mu něco málo chybí. Nachází se na něm jak skladby dobré (některé více než dobré), ale bohužel i pár takových, které mu mírně kazí reputaci a navíc mu v druhé půli pomalu začíná docházet dech.
Tentokrát se nedočkáme více než sedmdesátiminutového nářezu, čeká na nás poměrně skromných 45 minut (včetně dvou bonusů). Po úvodním přespříliš dlouhém intru „La Marcha Y El Baile De La Muerte“, překvapí speed metalový nářez „Recyklace“. Na první poslech zaujme výrazné přitvrzení, zvukové zlepšení a perfektní výkon zpěváka Ivoše Mazourka. Tato skladba musí ukojit každého vyznavače tohoto stylu. Druhá věc „Labyrinty“ je žhavý adept na singl. Má chytlavý refrén a zvláště v závěru Ivoš Mazourek dokazuje, že již není třeba truchlit za Ladislavem Křížkem, který s Kreysonem na novou desku patrně rezignoval. Následující „Naposledy skončil den“ nabízí zajímavé nálady, díky kterým máte pocit, že melodický refrén snad ani nepatří k jinak poměrně tvrdé skladbě. Vše do sebe však skvěle zapadá a tuto skladbu pasuji na jeden z největších hitů desky.
Nepolevuje se ani v titulní „Albert Fish“, ve které se opět dočkáme speed metalové rychlosti s melodickým refrénem. České texty mě vůbec neobtěžují a nekazí mi zážitek z alba (jako například u kapel Rimortis či Power 5), skladbám chybí progresivita a větší střídání nálad, kterým je debut tak charakteristický. Jestli je to dobře či špatně, to nechám na vás. Za mě je to krok dopředu.
„Realita“ ubíhá spíše ve středním tempu, ale bohužel jí chybí chytlavost skladeb předešlých. I přesto si však drží svůj standard a není to nic, za co by se kapela měla stydět. Naživo musí působit skvěle. Se svižnější peckou „Error Hesternuss“, se opět vracíme do vod speed metalu, ale opět se nedosahuje kvalit, které má první půle alba. Na vysoké úrovni to ale drží skvělý výkon Ivoše (po kolikáté ho již chválím?). Výrazného zpomalení se dočkáme ve skladbě „Svítání“, která se příjemně poslouchá. Na famózní baladu z debutu „Graffiti“ ale nemá. Závěrečná skladba „Memento Mori“ je oproti zbytku alba mírný úlet a kazí mi jinak skvělý dojem z této desky. Tento song zní, na rozdíl od ostatních nevkusně a fádní refrén moc originality nepřidá.
Naštěstí však Sagittari připravili ještě dvojici bonusů. První z nich „Jedovaté řeky“ byla první ochutnávkou z nové desky a stále se jí nemohu nabažit. Naprosto úchvatná speed metalová euforie, která mi připomíná skladbu „Judas At The Opera“ od německých Edguy. Nechybí jí naprosto nic, co má opravdová speed metalová hymna mít. Úplný závěr patří druhé bonusovce „Kazatel“, která není vyloženě špatná, ale s předešlou skladbou se nemůže srovnávat ani v nejmenším.
Co říci závěrem? Kapela Sagittari dospěla. Každý člen perfektně ovládá svůj nástroj, zpěvák skvěle ovládá vysoké tóny a to na mě zabírá. Nezbývá nic jiného, než doufat, že se deska prosadí, a že se v budoucnu dočkáme pokračování. Pokud kluci na sobě zapracují, tak bychom se mohli dočkat dokonalého speed metalového alba.
|
