Po šesti letech existence konečně dozrál čas a brněnští Flowerwhile vydávají své debutové album (kterému předcházelo pětiskladbové cd „…Just for a While“). Během té doby se odehrály bouře v sestavě, z původního obsazení zůstal jen frontman Martin „Metalika“ Klekner a zpěvák a kytarista René „Perry“ David. Album sice obsahuje jedenáct skladeb (když počítáte i ukryté outro), většina z nich má ale krátkou stopáž a tak celková délka nepřekračuje čtyřicet minut (v tomhle případě to ale rozhodně není na škodu). Přiznám se, že thrashovým deskám nikdy předem nedávám moc nadějí, že mě budou skutečně bavit. Pár světlých výjimek ale existuje a tohle je rozhodně jedna z nich.
Inovativnost, originalita, vysoká skladatelská úroveň a cit pro melodie – to mě při poslechu napadalo nejčastěji. Kapele se daří kombinovat žánry, aniž by si musela hrát na dnes tak populární crossover. Na desce najdeme typické thrashové prvky, v první řadě samozřejmě řezavé kytary. Vedle nich jsou ale na stejnou úroveň postaveny melodické refrény, které jsou prakticky bez výjimky velmi chytlavé. Kytarovými sóly se tu zbytečně neplýtvá a všechna jsou chytře zakomponovaná, aby neporušovala celek. Především ale velmi oceňuji přidání detailů, které skladby dotvářejí (jako třeba použití akustické kytary) a dodávají desce barvitost.
Právě ona barvitost je ale primárně způsobena použitím dvou tak odlišných vokálů. Dva mužské hlasy, kdy se jeden stará o klasický agresivní chraplák (Metalika) a druhý mu sekunduje výš položeným a netradičně zabarveným melodickým hlasem (Perry), se minimálně na české scéně jen tak nevidí. O to víc potěší, že oba pánové umí své zajímavé hlasy zdatně používat a jejich vokální linky jsou chytře propojeny a dynamicky se střídají. Ať už ve skladbě převládá čistý zpěv („Void in Sight“), nebo ten drsnější (třeba v následující „Rise Against“), zní to skvěle. Ono střídání je víc než funkční a já velmi oceňuji ozvláštňující efekt, jaký přínáší. Když se z agresivity vynoří melodické linky, působí to jako rozjasnění a jsou to právě tyhle pasáže, které mě díky mému hudebnímu zaměření těší nejvíce.
Když bychom se blíže podívali na jednotlivé skladby, rozhodně bych z celku vypíchla jako nejpovedenější „Exodic“, především pro její výborný melodický refrén, působivou „Stick to One's Colours“ a samozřejmě titulku „No Jesus No Sprite“. Nemůžu nezmínit vsuvku uprostřed alba „After Monday Afternoon“, která disponuje parádní atmosférou. Ačkoli je to taková pohodička zahraná na akustiku a teoreticky by se ke zbytku vůbec neměla hodit, právě pro ten kontrast mi tam o to víc sedí. Skladba ukazuje jinou tvář kapely, přinese pár nádherný kytarových vyhrávek a ještě víc vás navnadí na další nářez, který přichází už v následující „I Shall Burn“. Speciálně musím ještě ocenit instrumentálku „Mightily Oats“, protože si nejsem jistá, že bych někdy viděla jinou metalovou kapelu napsat text inspirovaný Úžasnou Zeměplochou Terryho Pratchetta. Já tuhle sérii knih naprosto zbožňuji a proto za tohle velký potlesk. Pro znalé: Mightily Oats není samozřejmě nikdo jiný, než tichý kněz Ovísek z Omniánské církve (celým jménem Mightily-Praiseworthy-Are-Ye-Who-Exalteth-Om Oats), který se objevuje v díle „Carpe Jugulum“.
Album má moderní čistý zvuk a to mu rozhodně sluší, tady by obvyklá thrashová „špinavost“ byla jedině na škodu. Nesmím také na závěr zapomenout pochválit povedený a nápaditý obal a také smysluplné texty. Flowerwhile nám hudebně vykvetli opravdu do krásy a pevně věřím tomu, že jejich květina je trvalka a v budoucnu se dočkáme dalšího vysoce kvalitního materiálu. Kapela rozhodně svou originalitou vyplňuje díru na trhu – a mám pocit, že nejen na tom českém.
|
